10. a 11. dubna se konají v Pivovarském domě Ostrava pivní slavnosti. Dostal jsem se tam o den dříve, abych zjistil, co je a co bude na čepu.

Výroba piva Švec se již před pár lety dostala z jisté obce v okolí Zlína do prostor původního pivovaru v Malenovicích (jsou to pochopitelně jiné Malenovice než ty v Beskydech). U skákavého poníka měli na čepu světlou 13°. Pivo hutné, chuť lehce mazlavá, jinak však uspokojivá hořkost a celkem i grády, takže se dá klidně těm 13°EPM věřit. A nyní opět otázka z české gramatiky. Čeština je plná špeků a vyjímek, což nemůže pochopit často ani sám český rodák, natož cizinec. Jedná-li se o obuvníka, jdeme k ševci. Jde-li však o osobu s příjmením Švec, jdeme k panu Švecovi, stejně jako jeho manželka se jmenuje Švecová a nikoliv Ševcová. A tak když chceme okusit malenovické či přímo zlínské jdeme na Ševce nebo na Švece? Myslím, že správná (a přirozená) je první možnost.

Chtělo by to nějaké černé. A hle! Qásek zase uvařil stout. Je to 13°s rovnými 5 procenty alkoholu a úctyhodnými 40 jednotkami hořkosti (EBU). Od prvního loku lahoda. Hluboce tmavý mok pěkně voní chmelem, v zápětí se v chuti dostaví krásně vyladěné tóny praženého zrna. Vše se harmonicky prolíná a v hrdle zůstávají stopy po mocca kávě s ušlechtilým chmelem. Mistrovské dílo.

Bohužel, tohoto odpoledne nejsou na čepu jen chutné značky. Kdosi mi vychválil pivo z Frýdlantu. Dokonce si myslel, že se jedná o Frýdland v Čechách. Ale tamní pivo se jmenuje Albrecht na rozdíl od minipivovaru z Frýdlantu nad Ostravicí, které je známý jako Podhorský. Předloni mi Podhorská 11°i 13°chutnala, letošní 12°však pro mne byla trochu zklamáním. Možná to byla i částečná chuťová halucinace po plnotučném stoutu, ale frýdlantské mi připadalo jako říznuté nealkoholickým pivem. Nazval bych to birellovskými alikvoty, které ve mne vyvolávají asociace na řezanku z čerstvě nastrouhaných pastelek. Poprvé mne na tento fenomén někdy v roce 1992, tenkrát v pivu Eggenberg upozornil můj kolega Radomír Pastrňák.

Na Podhorském jsem si tudíž příliš nepochutnal, musel jsem se spravit prověřeným extrahořkým Qáskem a jeho nezaměnitelnou kazbekovskou příchutí. Z úst některých členů výčepního personálu jsem slyšel, že největším zklamáním celé předešlé akce 100 jarních piv byla piva z Pardubic a Havlíčkova Brodu. Jako nejvíce ohrožené regionální pivovary by měly přidat! Už se těším na zítřek.