Navštěvuji tuto akci již od dob jejího vzniku. Loni jsem z pracovních důvodů musel vynechat. Tak jsem se rozhodl, že si to letos vynahradím.

Na počátku byl omyl. Ve vědě či v umění může omyl přinést nečekané výsledky, v mém případě to však znamenalo pouze to, že úterý 5.7. probíhaly hlučínské slavnosti již druhý den. Osobně raději stíhám začátky podobných akcí, ale v tomto případě jsem snad ani o tak moc nepřišel.

Nejatraktivnější byl stánek číslo 8. Začal jsem světlou 11 ze znojemského Šneka.Jako pivo na žízeň by to snad nebylo tak špatné, výrazně však chyběl říz. Proto bylo nutné si nedokonalý zážitek napravit. O to se postarala 11° Nachmelená opice z Krnova.

Opavský Zlatovar dnes nemám rád, protože jednak už dávno není opavský a pak je tato značka spojená se jménem Kolek. A to jak v případě zrušení Zlatovaru v Opavě tak i při přivlastnění ochranné známky. Zvědavost mne však přivedla k degustaci pšeničňáku Bílá Opava. Natáčel se dlouho, neboť hodně pěnil. Avšak výsledek docela pozoruhodný. Čistokrevný osvěžující weizen bez zbytečných ovocných a kořeněných příchutí, kterého je radost se napít. Takový mám rád. Nezklamala značka Rohan z Rohova. 11°standardní, v ořechovém mohlo být více ořechové chuti, ale polotmavá 13°tentokrát neměla sebemenší senzorickou ani jinou chybu. Rohan je prostě Rohan.

Trochu mne vadilo popíjení z plastových kalíšků, neboť tentokrát jsem si vlastní sklenici nepřinesl. Do skla prý točil Radegast, ale tento stánek jsem z pochopitelných důvodů vynechal. Rovněž tak jsem vynechal Avara i Qásek. V těchto případech však zejména proto, že se s jejich výrobky setkávám často i mimo prostory pivních festivalů.

Stará Bělá (starabela.cz) se tentokrát prezentovala světlou 11°, což je docela neobvyklé, protože většinou nabízí dvanáctku. Chuťově nepříliš výrazné, třeba zajet do Staré Bělé. Chtělo by to řádné půllitry a hospodskou atmosféru.

Zpět ke stánku č. 8. Středočeský pivovárek Gwern Nupaky se představil v Hlučíně svou svrchně kvašenou 12; v belgickém stylu nazvanou Brabantský Ale. Opravdu umírněná belgická příchuť. K takovému pivu se však plastové pohárky už vůbec nehodí. Mým jedenáctým vzorkem je 10°stout Morion z Frýdlantského pivovárku Albrecht. Stout si osobně představuji alkoholicky výživnější, jinak však perfektní. Frýdlant v Čechách umí a stejně se i snaží.

Nabídka jídel na festivalu stylová, ceny v rámci únosnosti. Trochu zklamáním byl doprovodný kulturní program. Viděl jsem vystoupení dvou mladých kapel hrající  jakýsi styl mezi punkem a grudge, jedni měli tvrdý kytarový sound ozvláštněný klasickým akordeonem. Hudebně to nebylo nejhorší, v odpoledních hodinách však o umění není mezi pivaři přílišného zájmu, takže žádná bigbítová atmosféra a snaha mladých rockerů vyšuměla takřka do prázdna. Navíc se pořadatelům povedl mistrovský kousek. Zhruba v polovině betonové plochy, která slouží nejvíce jako taneční parket postavili rozměrný stan pro zvukaře, takže z předních stánků a okolních lavic přes něj nebylo na pódium skoro vůbec vidět. Mladé neznámé kapely hrají v Hlučíně prakticky zadarmo (teoreticky snad alespoň za náklady za dopravu) diskutabilní zlatý hřeb Woodman and comp..prý vezme za hodinu vystoupení minimálně 80 000 Kč. Na to naštěstí nečekám, neboť začíná pršet a tak směřuji domů. Možná jsem to vše mohl zapít ještě nějakou tou Moravou. Nebo kvasničákem  ze Žatce. Pochybuji však, že chutnal podobně jako nedostižný Lučan v 80. letech.