Příběh pana Michala je krutý a je určen všem, kteří podceňují vážné nebezpečí smrtelné nemoci Covid 19.

Onemocněl jsem již loni v květnu. Mám 28 let, jsem aktivní sportovec, abstinent a nekuřák. Zpočátku to vypadalo jako obyčejná chřipka. Asi týden jsem měl teploty kolem 38°C. Pak se situace rapidně zhoršila. Upadl jsem do komatu a museli mne napojit na umělý oběhový systém. Ztratil jsem čich, chuť, zrak, sluch, hmat i šestý smysl. Po dvouměsíčním léčení jsem byl propuštěn do domácí péče. Jelikož neexistuje imunita proti Covidu 19, koncem října se dostavila druhá vlna. To už jsem však na sanitku čekal 7 hodin a poté jsem ležel další 3 hodiny na chodbě jisté městské nemocnice. Kolem umírali v bolestech lidé na zadušení. Mnohým nebylo ani 20 let. Abych se dostal na umělou plicní ventilaci, musel jsem si za 500 Kč koupit los. Měl jsem v tahu štěstí. Není pravda, že vážnými komplikacemi trpí pouze staří lidé. Za dva týdny na oddělení JIP se např. vystřídalo půl třídy 8. A z místní školy, jejichž žáci se nakazili při riskantní hře „Chodí pešek okolo“.

Můj současný zdravotní stav je špatný a s napětí očekávám několik dalších vln Covidu. Mám zanešené cévy, zničené plíce, srdeční arytmii, hepatitidu C, vasoneurózu, neuropatii, psychopatii a chronickou horečku omladnic. V blízké době mne čekají pravidelné transfúze, dialýzy, trepanace, bronchoskopie, biopsie, lobotomie a amputace. Apeluji na vás všechny! Bojte se a bezpodmínečně poslouchejte naši dobrotivou a neomylnou vládu!

Naše zdravotnictví je skutečně v troskách. Vyhledal jsem si statistické údaje z roku 2011.

Počet nemocnic v ČR – 189

60 336 lůžek

z toho 50 678 určených pro akutní péči

Za 10 let se samozřejmě mohlo stát cokoliv díky neustálým politicko-korupčním rejdům, které naše zdravotnictví účelově likvidují. Každý si může vzpomenout, kolik se například za posledních cca 30 let zrušilo nemocnic (naposledy jedna velká v Orlové).

V přepočtu při současných stavech Koviďáků v našich nemocnicích (cca 37% tam leží s drobnými nebo žádnými příznaky)připadá na jednoho takového pacienta 7 lékařů a 13 zdravotních sester. Samozřejmě to platí, když tyto pracovní síly ve zdravotnictví nemusí zůstat doma s negramotujícími dětmi, kterým je odepírána školní výuka. Tato uměle vytvořená situace rovněž nahrává samotným nemocnicím a zdravotním pojišťovnám, když za jednoho „pacienta s covidem“ se platí asi pětinásobek běžné taxy.

Nejrůznější záložní nemocnice zůstávají i při současné „kritické situaci“ nedostupné a občas se postaví nějaký polní lazaret s náklady cca 100 milionů, který je vzápětí demontován. Osobně si nedokáži představit skutečnou epidemii, terorismus nebo dokonce válečný konflikt.

Covid je základem našeho současného zdravotnictví a společenského života stejně jako Marx – leninismus v naší onehdy socialistické vlasti. Avšak tenkrát jsme měli otevřené hospody a Milouš Jakeš nevlastnil monopol na výrobu a distribuci „ochranných pomůcek“, které by násilím nasazoval na huby svých utlačovaných spoluobčanů.

Příběh pana Michala byl samozřejmě sarkastická fikce. Avšak znám jeden velmi tragický příběh pana Nováka, který se mnou hrál na kytaru v jisté kapele a kterému říkáme Pino.

Loni v létě jsem slavil Pinovy šedesátiny. Pino měl za sebou bouřlivé mládí, v pozdějším věku se však již snažil žít zdravě. Nekouřil a skoro vůbec nekonzumoval alkohol. Přesto v prosinci zkolaboval z těžkým infarktem. Přežil jen zázrakem a bylo nutné provést trojitý bypass. Avšak Covid. Tak Pino ležel na kardiochirurgii zhruba dalších šest týdnů. Pak mu při předoperačním vyšetřením zjistili, že má nějaký zánět v chrupu. Po dalším čekání mu byli vytrhány skoro všechny jeho doposud zdravé zuby.

Když konečně nastal termín naplánované operace, náčelnice oddělení mu slavnostně sdělila, že se neoperuje, protože covid. V případě Pina nejde o žádný kosmetický zákrok. Ze tří hlavních srdečních tepen mu jedna nefunguje vůbec, druhá na 70% a třetí na 30%. Avšak nezájem. Nemáš covid, tak ber prášky a vypadni. Možná v dubnu, možná ne.

Takto se v naší zemi jedná s lidmi, kteří si platí celý život zdravotní pojištění. Vina za úmrtí či invaliditu takovýchto osob nepadá pouze na naši fašistickou hrůzovládu, ale též na „hrdinné lékaře v první linii“, kteří mlčí, podporují zlo a protiví se Hippokratově přísaze.

Takovíto jedinci (a že jich není málo) by měli v zájmu svého svědomí vrátit svůj lékařský diplom.