Pivo Hejkal se vaří v podobě spodně kvašené světlé desítky v Qásku už od roku 2009. Značka vznikla na podkladě aprílového žertu, který jsem vymyslel o rok dříve 1. dubna v osobním vlaku do Veřovic. Napsal jsem asi 7 SMS, že se toho dne odpoledne čepuje v Hobitu Kunětický Hejkal. Ani nevím, jak mne tento název napadl, pravdou ovšem je, že všech 7 oslovených se bezpříkladně nachytalo a v 16 hodin téhož dne se Hejkala vehementně dožadovalo. O probíhajícím hoaxu pochopitelně nevěděl ani obsluhující personál.

O rok později po opakované SMS se již regulérní Hejkal na čep dostal a vydržel tam v podstatě dodnes. Jeho kvalita se však během 11 let existence mění. Zpočátku výživná silně hořká 10° už po několika letech získala podivnou příchuť búrských oříšků, se kterou zápasí do současnosti. Občas se nějaká várka povede lépe, ale Hejkal už není mé oblíbené pivo. Což ovšem nevylučuje, že jej čas od času z degustačních důvodů ochutnám. Naposledy mi Hejkal chutnal asi před 3 lety v létě.

Letos v únoru jsem měl příležitost seznámit se z novým minipivovarem v Novém Městě na Moravě, který se shodou okolností jmenuje rovněž Hejkal. Proto mne napadly nejrůznější asociace, proč se náhle qásková 10°přejmenovala na Halekal?

Halekal je nejspíš rovněž strašidlo. Nejblíže tomuto jménu měl někdejší popový zpěvák Jiří Helekal, který v 80. letech úspěšně do éteru halekal odrhovačku „Vařili jsme kaši, krupicovou kaši, aby o tom, aby o tom nevěděli naši….“Krupice fuj!!!

Otázka tedy byla formulována takto: Zažádal novoměstskomoravský podnik o registraci ochranné známky a pak se snažil o přejmenování piva své, značně iluzorní konkurence? Nicméně Kunětický Hejkal tady funguje již déle než 11 let a i k takovýmto faktům rozhodčí úřady prý občas přihlížejí. Jak to vlastně bylo s rýmařovským Excelentem, když během trvání jeho obchodního názvu přišel Gambrinus se shodným názvem pro své pivo? Pravdou je, že mdlá gambáčová 11°se tak doposud jmenuje, zatímco v rýmařovském pivovaru dnes popíjejí mok s místopisným názvem Rýmařovské Pivo.

Když jsme u toho místopisu – ostravský Hejkal nemá s Kuněticemi nic společného. Ani s těmi u Pardubic a ani s Velkými v Jeseníkách. Ochranné známky jsou prostě příslovečnou velkou neznámou.

Jaká jsou fakta, jsem se včera konečně dozvěděl přímo od výčepního Dana. V Qásku uvařili várku svrchně kvašené 10° a nazvali ji Halekal. Svrchní 10° není v tomto pivovaru nic neobvyklého, již dlouhá léta se vždy v letním období točí osvěžující výčepní světlé Leila. Tentokrát šéf Pivovarského Domu zvolil název Halekal, neboť údajně hosté již po dlouhou dobu název Hejkal dosti komolí,. Někteří mu dokonce prý říkají Lachtan.

Pěkný příběh, avšak konečný výsledek mu příliš neodpovídá. Včera jsem Halekala ochutnal a vůbec nadšený jsem nebyl. Nemám natrénované chuťové buňky na stopové prvky diacetylu, na nějž je převážná většina školených degustátorů vysazená, ale v tomto případě již to bylo příliš i na mne. Máselná příchuť přerazila skoro vše, co se v dotyčném pivu nalézalo. Jen krátký dozvuk chmele v závěru a pak opět máslo. Chuťový pohárek trpělivosti přetekl. Vypil jsem sice celý litr, ale vůbec jsem si nepochutnal. Proč jsem si raději nekoupil extrahořké?

Takže když to shrnu – boj o ochrannou známku se naštěstí nekoná, takže by se Qásek mohl opět vrátit ke Kunětickému Hejkalovi. A prosím, pokud možno bez těch búrských oříšků.