Hasičárna

Jak říkají dobrovolní hasiči – na jejich práci je nejkrásnější hašení žízně.

Minipivovarská revoluce v naší zemi začala nenápadně vznikem pivovarečných hospůdek. Dobré, ale bylo to málo. V posledních letech se začalo vařit „kolem komína“ a tak řemeslně vařené pivo dostalo šanci proniknout i do míst mimo své výhradní prostory. Některé značky v našem regionu se už stávají pevnou součástí lokálního pivního trhu (Vojkovice, Ostravice, Krnov). Další metodou šíření pivního evangelia je existence tzv. „ochutnávkových hospod“, kde je sváženo množství nejrůznějších alternativních pivních značek z celé republiky. Přesto se mi však stále nejvíce líbí zavedené knajpy, do kterých je možno se kdykoliv stavit na oblíbené pivo. V Hobitu je to Qásek nebo Sladař, v Babylonu Žabák. Nato, že máme v kraji přes 40 pivovarů je však tohoto moku v Ostravě stále zoufale málo.

Vedle agilního Krnova, který svou Nachmelenou opicí zaplavil trh je pivovar Hasič v Bruntále skromnější. Přesto se bruntálské pivo v Ostravě spontánně vyskytuje. Nedávno na místě někdejší pizzerie Marná Sláva na 7. obvodu vedle někdejší restaurace Zuzana, kde mimochodem jako v mnoha dalších Šatlavách mají na čepu Moravu vznikla hospoda Hasičárna, která se zaměřuje zejména na čepování piva z Bruntálu. V Německu či Rakousku se tomu říká Wirthaus. Hospůdka se tváří jako pivovarská, ačkoliv přímo výrobna daného piva se může nacházet desítky, někdy i stovky kilometrů daleko.

Takže v Hasičárně se točí Hasič. Obnovení zaniklého pivovaru v tomto odlehlém městečku bylo přivítáno pozitivně širokou pivní veřejností, dodnes se však liší názory na jeho kvalitu. Při své poslední návštěvě Hasiče před 2 lety bych osobně dal známku „dobře“. Světlá 11°z Hasičárny před 3 dny měla zajisté svou chuť. Byla sladká. A to až příliš. Pak téměř skokově přešla do doznívání, ve kterém jsem jasně cítil příchuť mláta. Něco podobného bývalo v Poličce, ale tam se mi to zdálo o něco kultivovanější. I přes jasné senzorické chyby bych mohl pivu přičíst jistou osobitost. Ale tuším, že není žádná záruka, že příští várka bude aspoň podobná.

Světlá 16° byla kupodivu o něco hořčejší a bylo cítit, že má grády. Celkem pitný truňk, vyvážený, nepřechmelený, jinak však ničím zajímavý. Jinak je Hasičárna pěkný podnik, vybavena ve stylu pivovarské nálevny propagující svůj „mateřský“ pivovar. Nabídka pivních chuťovek, pohotová a ochotná, i když na můj vkus příliš mladá obsluha.

Doufám, že Hasičárna v Porubě vydrží, bude sloužit pivní veřejnosti a já tam zase někdy zavítám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuálně a jeho autorem je Jarosek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 komentářů u “Hasičárna

  1. Na definici vysoké literatury si netroufnu, jak říkám, to je už za mými obzory.

    Jestli má Beergeek nějaké problémy s burany, to nevím, nemám žádnou takovou vzpomínku. Ačkoli zase jsem tam jen málokdy.

    Jinak komentářem o Mikkellerovi si zase nevím moc rady… jakože je exces v čem, že čepuje dobrá piva, nebo moc silná, nebo jich má na čepu hodně, nebo že nevypadá jako knajpa? Nevím. Ale tak asi cokoli, co je v nějakém ohledu výjimečné, je zároveň nutně excesivní. V tomto smyslu chápu exces kladně. Má to celé nějakou užší spojitost s poznámkou o amatérismu a šejdířství?

    • Tak se nám tady chlapci rozdiskutovali, což je pro tuto rubriku jen přínosem. Co se týče mého skromného názoru, je to asi tak: Osobně piji pivo aktivně od roku 1979 (pasivně 1966)a prozatím jsem měl šanci ochutnat tento nápoj z asi 120 zemí. Myslím tedy, že mám jistou rozlišovací schopnost. Přestože jsem k vlastnímu národu kritický mohu konstatovat, že česká mentalita není ve světě zdaleka ta nejhorší. Jistá frustrace našich občanů vyplývá zejména z faktu, koho si celou dobu demokraticky volí. Ano, nechat si republiku rozkrást, zbavit se přírodních zdrojů nebo potravinové soběstačnosti je trestuhodné a myslím, že by to v mnohých jiných zemích neprošlo. Myslím, že náš národní hrdina dobrý voják Švejk nepoložil svým pacifismem ten úplně nejlepší případ.
      Na druhé straně ve vaření piva jsme mnohem úspěšnější. Počet pivovarů na našem území neustále roste a opravdu je z čeho vybírat. Zhruba před 20 a více lety mnozí světoběžníci žehrali na český pivní konzervatismus. Dnes se u nás vyrábí skoro všechny známější pivní styly z celého světa (snad kromě Chibuku, na jehož výrobu se osobně chystám)a trh je plný různých ip, ap, stoutů, dokonce i lambiků, guezů či gosů. Tak je to správné a tak to má být. A jak již tady bylo zmíněno i při pivní revoluci létají třísky, když se kácí les. Tak se na samotné pivo nalepuje spousta podvodníků, snobů, buranů a chytrolínů. Současnou pivní konjunkturu je si však třeba náležitě vychutnat.

      • Tak nějak to bude. By the way, aniž bych chtěl štenkrovat, když já jsem chodil tatovi se džbánem pro pivo, fascinovala mě ohřívátka v půllitrech. Ani nevím, zda jsou dnes dostupná na vyžádání klienta, přičemž pivo je ve zdrcující většině nechutně podchlazené… A hlavně jsem tenkrát nechápal malé štamprdle ovocného sirupu, který si štamgasti sem tam prdli do pivisa. Prý to tak fungovalo i před válkou… Potřebovali si osladit život?

        Můj příběh je z poloviny šedesátek. V hospodě třídní všehochuť. Ohřívátka a sirupy patřily ke stolům bývalých sedláků i nové bolšánské partičky. Člověk je poznal podle zamračených ksichtů. Se džbánem jsem chodil v pozdní odpoledne… Stál jsem pod pultem, vyděšený k smrti a zíral na to pitoreskni vesnické divadlo, dokud se pěna nepřelila přes okraj nádoby. Nemám šajn, jak přesně to pak cestou domů chutnalo, ale vím, že nebylo snadné se od džbánku odtrhnout. Chlad hospodského sklepa, nová nahořklost, tak rozdílná od glukózou oplývajících žlutých a červených limonád a půvab zakázaného ovoce… Měl jsem problém, zdecimovanému tatovi a dědovi, kteří celý den makali na baráku, vůbec něco přinést. Nastěstí pěna bývala hustá a pevná. Zakryla skutečnost a ušetřila mně výprasku … Anebo jsem, sem tam, pár schytal?

        • Ohřívátko do piva jsem poprvé viděl někdy kolem roku 1983 v opavské restauraci Split. V moderní socialisticko-realistické hospodě bych nic takového nečekal a tak jsem zpočátku ani nevěděl o co jde.
          Dále jsem se nad ohřívátky zamyslel již v 1. polovině 90. let, kdy si Ostrava zvykala jen pomalu na předpisově chlazená piva (7-10 °C). Tuto rekvizitu jsem doporučoval všem slimpalům, kterým nevadilo pivo o teplotách nad 13°C a kteří případně nutili personál k vypnutí chlazení. Tenkrát ohřívače prý vyráběly Pacovské strojírny.
          O svých raných hříších, kdy jsem potajmu upíjel otci pivo ze džbánku při cestě z hospody když jsem zkušeně našel tzv. „mrtvý bod“, kdy mne nikdo neviděl jsem psal ve své první knize hned v první kapitole s názvem Hořkost zakázaného ovoce. Myslím, že to děti kdysi dělávaly běžně. Dnes jim v hostinci nikdo pivo do džbánku nenatočí a navíc při tomto pokusu na jejich rodiče pošlou sociálku a ratolesti skončí v Klokánku nebo v pěstounské péči.

  2. Mládí obsluhy bych nepovažoval za nedostatek. Mohl bych si to vylozit jako diskriminační poznámku. Pravda, výčepní chováním naznačoval, že se ještě nevzpamatoval z hustého flámu, což maskoval pečlivě udržovanou image čutálisty z anglické League Two, bývalé to čtvrté fotbalové divize. Zubatá žába však překvapila skutečným charakterem. Nevím, zda náhodou, anebo zásluhou sládka, byla jasně čitelná a svým způsobem jedinečná. Žádná toporná napodobenina pivního stylu. Byla to IPA s razítkem Original Vrudental Pale Ale.
    Mimochodem, pro ty, kdož hledají skutečné potěšení před odjezdem z Hlavaku v Praze, doporučuji minout Ferdinanda (kde se cpou kachnami Rusáci) a přidat pár kroků směrem k Vinohradské ulici. Tam na čísle 2 jest k nalezení slušná nabídka pivisek z Uhříněvského pivovaru v Burger baru. Obsluha profesionální, ač mladá, pivních stylů mnoho a provedení nadstandardni. Ceny, ve srovnání s okolními BeerGeeky (kde šéfuje taky nějaký Rusák), Dny pytle anebo petkami, či čepem na farmářském trhu na Jiříkovi z Poděbrad, téměř lidové. To vše v moderním a příjemném interiéru. Je třeba poslat tam hochy a děvčata z Hasičárny na týdenní trénink…

    • Autor psal, že je obsluha mladá na jeho vkus, ne že je to nějaký nedostatek, takže bych to jako diskriminační moc neviděl. Zato moc nechápu poznámky o Rusech v Praze. Alespoň v případě Beergeeku nebo podobně taky Zubatého psa mají tyto podniky dlouhodobě nejlepší pivní nabídku v Česku a jsou možná u nás jedinými bary tohoto typu srovnatelnými s podobnými bary ve vyspělých zemích. Pravda, nejsou to klasické knajpy a různé osoby buranského ražení aprori zaměřené vůči čemukoli na vyšší cenové nebo kulturní úrovni budou jistě hledat všemožné důvody jak je dehonestovat, ale co se piva týče, těžko jim něco vytýkat.
      Ale Uhříněveský pivovar je taky dobrý, pokud jde jen o blízké okolí hlaváku.

      • Nadsázka je běžnou součástí jakýchkoliv komentářů. Poznámka o diskriminaci, nehledě na to, zda šlo o postoj, či vkus (podle dobrovolných zastánců) načechraných hostů, bezchybně zafungovala.

        Lze jen doufat, že na podobnou hyperbolu vsadil i asdadfas, při aplikaci pojmu ‘vyspělé země’. V opačném případě jde o smutnou srandu. Copak zakomplexovaní Čehúni už nikdy nepřestanou lomit rukama nad svou provinciálností a nepřestanou se poníženě kát před pivně-kulturními lídry zemegule, v touze spatřit alespoň na momentík chvost bájné genuine dokonalosti…

        Na druhé straně, výskyt buranů je, v podobných zařízeních jako Beergeek, nadstandardní. A bez nadsázky, někdy tam i kvalitní mok lze pozřít jen se sebezapřením … Ne kvůli ‘vyšší cenové úrovni’, ačkoliv, pokud konzument má přehled, kolik by zacáloval v zemích jeho provenience, musí se usmívat. Většinou trpce.. Braňme se falešným prorokům!

        Česko je, bez nejmenší pochybnosti, pivně více než vyspělá země. Ať už hovoříme o nabídce, díky tradici a globální beer revolution a proto o specifické různorodnosti, o kvalitě, ale i lumpárnách a vyčuránosti, o knajpách, vesnických putykách, pražských restaurantech, solidních ochutnávkových hospodách, pivních barech všudemožně po krajích anebo o hustych dojirnach! Podobně jako tomu je v jiných zemích, s jinou tradicí, ale stejným přívlastkem…

        A Rusáci postupně obsazují Prahu. S tím holt taky nic nenaděláme, pokud to přes pivní, či jiný opar, nejsme schopni rozpoznat…

        • Uf, no to už je na mě asi moc nadsázky, nějak se nemůžu dobrat zamýšleného smyslu jednotlivých odstavců. Na mě se musí na nižším levelu.

          Pokud se jedná o Beergeek, nevím, co tím je konkrétně míněno, že tam někdy lze kvalitní mok pozřít jen se sebezapřením? Pokud ne kvůli ceně, tak kvůli čemu tedy?
          A jak mám rozumět poznámce „…pokud konzument má přehled, kolik by zacáloval v zemích jeho provenience, musí se usmívat. Většinou trpce.“? Jakože piva v Beergeeku jsou až úsměvně předražená oproti zemím, z nichž pocházejí? Protože piva z českých malých pivovarů tam jsou dražší, což asi lze pochopit vzhledem k tomu, že se jedná o multipípový ochutnávkový bar, ale zato piva z Dánska, Anglie nebo Ameriky jsou tam zase výrazně levnější, než kolik by stála přímo doma u tamních pivovarů (např. Mikkeler se v Geeku prodává za možná poloviční cenu, než co stojí v jeho domovské hospodě v Kodani). Tak nevím, možná jsem tu poznámku o ceně jen špatně pochopil. A co znamenají ti falešní proroci?

          Jinak souhlasím, že Česko je vyspělou pivní zemí, to jsem asi pochopil správně. Ovšem pokud se jedná o ochutnávkové bary, je pivně vyspělé především díky Beergeeku, Zubatému psovi, Zlým časům a Kulovému blesku. Bez těchto podniků by už v této kategorii být považováno za pivně vyspělé asi být nemohlo.

          Že „Rusáci postupně obsazují Prahu“ je asi už opravdu metafora z vysoké literatury, to už je mimo mé rozlišovací schopnosti.

          • A co tak definice ‚vysoké literatury‘?

            Nicméně, úmyslem komentáře nebylo špinit ochutnávkové bary. Obecně jsou prospěšné, samozřejmě. Beergeek by si ale měl hlídat hosty a výčepní. Nejednou jsem si tam připadal jako na periférii ovládané burany za pípou i za pultem.

            Kulturně je i u Mikkelera na Charles De Gaulle v Bukurešti. Opravdu tam nemusíte vytasit tolik lei jako v Kodani. Akorát, je tam pusto a prázdno… A je to daleko od centra, čili ti Angláni, či Amíci, kteří na podobných místech usilovně vysedávají a polykají jedno za druhým, ať už jde o Peking nebo Moskvu, či jakékoliv jiné místo na globu, tam nenajdete. Místní berou Mikellerův bar jako exces. No, nakonec nejsou tak daleko ani od pravdy, ani od názorů občanů jiných zemí, včetně těch vyspělých..

            Beer revolution nemá určitě jen jeden rozměr. Tak jako každá revoluce. Já si všech jejich výdobytků i excesů užívám z plna hrdla. Což neznamená, že si budu plést amatérismus a šejdířství s kulturou.

  3. Další „Hasičárna“ funguje už asi rok ve Štítině u Opavy.Je to bývalá restaurace Bejatka asi 50metrů od vlakového nádraží.Na čepu výhradně Hasič z Bruntálu.Na místě mají i širokou nabídku pet flašek z bruntálského pivovaru.

Napsat komentář k Jarosek Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>