Hospody „U grobiána“ bývaly už snad před několika stoletími českými tématickými podniky.
Obhroublý a přidrzlý hostinský se ke svým hostům choval nevybíravě, což si při své většinou nadprůměrné fyziognomii mohl dovolit.
Jinak ale svůj hostinec vedl poctivě k všeobecné spokojenosti.
Někdy od 50. let, kdy byly soukromé hospody zrušeny vznikl nový grobiánský kult v pohostinství. Pan vedoucí již nebyl majitel, zpovídal se většinou státnímu podniku Restaurace a jídelny či družstvu, kterým oficiálně podnik patřil.
Motivační složkou mohlo být očekávané spropitné, jinak se však tito činovníci museli snažit i na jiných frontách. Největším finančním příspěvkem do jejich bezedných kapes bylo prodávání vlastního alkoholu nebo i limonád a kávy. Tyto přesně vykalkulované spekulace jim zabraly většinu pracovní doby, mimoto bylo nutné sledovat plnění plánu, aby za nim nápadně nezaostávali, ale ani jej neplnili, čímž by motivovali jeho zvýšení. Jen naprostý idealista by se mohl domnívat, že při takovémto pracovním zápřahu by zodpovědným osobám ještě zbýval čas na péči o zákazníka.
Pamatuji si mnoho situací, kdy jsem se já osobně či moji známí střetnul s hospodskou zvůlí. Tyto mé trpké zkušenosti by vydala na celý cyklus blogů, takže připomínám jen příklad ostravské pivnice U džbánu a mantru tehdejší provozní – „Studenty neobsluhujeme!“
Od 90. let, kdy došlo k privatizaci hostinského sektoru jsem očekával markantní zlepšení, avšak stejně jako v jiných službách nebo třeba v obchodě mé naděje byly splněny tak jaksi napůl. I dnes se v hospodách a to i při současných cenách setkáme s letitými nešvary jako je nekvalitně ošetřené pivo, špatně umyté sklo, nevábně upravené jídlo nebo liknavá a arogantní obsluha.
Do mariánskohorského Žaláka chodívám v posledních letech rád. Je to taková zaplivaná knajpa, na jaké jsem zvyklý. Mimoto mají na čepu kácovskou 12°za velice slušných 37 Kč a občas probíhají v prostorách i kulturní akce.
Podniku vládne již po mnoho let pan vedoucí, který sice vypadá jako sicilský mafián, ale své práci rozumí. Od vrchního v této kategorii náleven totiž neočekáváme prvorepublikový vybraný slovník a zlomení v pase, ale funkční a rychlou obsluhu. A to vedoucí ze Žaláka splňuje.
S ostatním personálem je to již horší. Ženy povětšinou v interiéru zakouřené (!!!) a vulgární putyky dlouho nevydrží, takže na řadu musí občas přijít i nějaký ten brigádník, který je však s podmínkami u Žaláka osobně obeznámen.
Nějakou dobu v tomto výčepu pracuje i jeden mužský zástupce. Oproti panu vedoucímu nemá ke své práci osobní přístup a tím pádem ani ke svým hostům. Zdá se, že ho práce obtěžuje, ale jak již jsem zmínil, mým očekáváním v tomto druhu knajp je funkčnost bez jakýchkoliv příkras.
Asi před týdnem jsem se stavil „na jedno“. Kácov bývá skoro vždy slušný, tentokrát jsem zaregistroval, že u něj snad byla překročena expirace. Měl jsem však žízeň a tak jsem většinu už trochu „chyceného“ moku vypil a pivo řádně zaplatil.
Asi o dva dny později jsem zamířil do Žaláka opětovně. Bylo asi půl deváté večer a já si raději objednal Ostravar, přičemž jsem se pingla slušně zeptal, zda-li je k dispozici inzerovaný nakládaný hermelín. Odpovědí bylo lakonické: „To bych to musel udělat…“ Stejnými slovy reagoval i na mou otázku ohledně chleba s tvarůžkami.
Jistě. Hosté jsou v lokále pro onoho číšníka a on jim dělá milost již svou milou přítomností. Nemůžeme po něm chtít nějaké, dle něho snad extra aktivity ve skoro prázdné hospodě.
Když mi přinesl objednané pivo ke štamgastskému stolu, kde seděli dva mí známí, ihned mne zkásnul, aniž by mi založil lístek.
Jestliže takovýto diletant mne hodlá tímto způsobem šikanovat, nemám již potřebu na jeho pracoviště v době jeho přítomnosti chodit.
Na Kácov si počkám, až bude mít šichtu sám pan šéf nebo i nějaký brigádník.
Žalákovští trosečníci si však takovéto jednání nechají většinou líbit, neboť kde by poblíž svého bydliště našli hospodu s poměrně levným pivem, kde si mohou případně i zakouřit.
Proto také žádnou brzkou personální změnu U Žaláka neočekávám.