Nasel jsem ji v krasnem obchode s alkoholem ve Wittenbergu. Jmenovala se Ritterguts Gose.

Pekna etiketa a dokonce lehce zvysena cena 1.10 EUR ( normalne v onom obchode stoji lahvac prumerne 70 centu). Pivko jsem si vychladil a veer otevrel. Pred tim jsem ochutnal Sternquel z Plauen, ktery nebyl vubec spatny, tak jsem byl zvedavy na Gose. Prekvapeni prislo uz kdyz jsem otevrel lahev. Pozoruhodna vune jakoby z brutalniho psenicnaku. A podobna byla i chut. Hodne do Belgie – citil jsem jasne koriandr a mozna i trochu pomerance a taky znacna kyselost, ktera mela podtony az jakesi slanosti. Pivo urcite neni urceno pro beznou konzumentskou obec, nybrz vyhradne pro znalce. A musim rici, ze jsem si docela pochutnal. Nakonec jsem se podival na suroviny. Jasne. Jecny a psenicny slad, chmel, koriandr a dokonce kuchynska sul! Muj vytribeny jazyk mne opet nezklamal. Bohuzel neumim moc nemecky, tak jsem strucnou historii tohoto vyrobku neprelozil. Nicmene jsem si o tyden koupil ve stejnem obchode tutez znacku, ale se svetlejsi etiketou. Toto Gose melo pouze 4,2% alkoholu a u nej prevladala uz jen docela vlezla kyselost. Tady jsem si coby znalec ani moc nepochutnal. Ale nutno priznat, ze Nemci mne svymi chmelovymi vyrobky stale dokazou prekvapit.