Bývaly to slavné časy přední porubské restaurace Slovan. Rozmáchlý styl budovatelských 50. let. Na svou dobu docela luxusní prostorná restaurace, která však bývala i cenově dostupná, že do ní na oběd chodívaly o nedělích celé rodiny.

V 80. letech podnik upadal, stejně jako třeba nedaleká Morava. Na čepu drahá a nepříliš kvalitně ošetřená plzeň, porce jídel za celkem vysoké ceny menší a personál neosobní. Člověk raději navštívil nějakou tu lidovější „trojku“.

Po „revoluci“ podnik ještě několik let, snad ze setrvačnosti fungoval. Přibyly kulečníkové stoly a pochopitelně se dále zvyšovaly ceny. Jedinou mou pozitivní vzpomínkou na staronový Slovan je, že jsem se tam díky svému nicaragujskému učiteli Danielovi Villa Lobosovi naučil obstojně španělsky.

Dnes už Slovan ztratil svou původní funkci reprezentativní restaurace. Část budovy patří zločinecké Bakalově firmě RPG (dnes se to už jmenuje nějak jinak), jeden z traktů obývá avantgardní kavárna a ožralé okno. Jen rohová část domu funguje jako příležitostná nálevna s Ostravarem.

Zrovna tam jsem našel příležitostně na čepu ostravarský speciál Gavora 11°. Na předzahrádce jsem se žádných informací o dotyčném pivu nedopátral a samozřejmě, že přítomná servírka nic nevěděla. Na první napití bylo jasné, že v pivu dominuje, nebo alespoň subdominuje pšenice. Cítil jsem belgickou „indulonu“, ale též osvěžující, leč přece jen trošku rušící kyselkavost, která mi dokonce trochu evokovala prvky spontánního kvašení. Jinak celkem zdařilý výrobek.

Pak jsem si o Gavorovi (nebo Gavoře) něco přečetl. Jedná se údajně o kombinaci českého ležáku s německým weizenem. Oficiální popis výrobku je opět paskvilní „světlý pšeničný svrchně kvašený ležák“. Kdy už se naše zmateční názvosloví konečně přizpůsobí normálu?