Ackoliv je Norimberk neoficialne povazovan za hlavni mesto Francka [Franken] funguji v 
nem dle dostupnych informaci pouhe 3 pivovary.
Okoli bude urcite mnohem bohatsi. V samotnem Norimberku je mozno sehnat piva z blizkeho i vzdalenejsiho okoli.
Z ricniho pristavu do centra mesta je to skoro 6 km. Tak jsem se jednou v sobotu rozhodl, ze se alespon vydam do centra po cyklostezce a s velkou pravdepodobnosti tak objevim nejake nove pivni znacky. Prosel jsem parkem a pak jsem kracel podel frekventovane silnice zhruba dalsi kilometr. Prisel jsem na znamou krizovatku, kde jezdila tramvaj. Po dalsim zhruba kilometru jsem zahledl zajimavy obchod, Jmenoval se Franky a nabizel alkohol. A to v mnozstvi vice nez velkem. Uvnitr primo pivaruv raj. Dlouhe nekolikapatrove regaly s lahvaci nejruznejsich znacek. U piva vzdy etiketa a cena. Ta byla skoro vzdy velice prijemna – pullitrovy lahvac stal vetsinou od 33 do 95 centu. Prumerne tak neco pres 60. Zasluhou toho, ze jsem zejmena v uplynulych dvou letech iniciativne pracoval na svem prehledu nemeckych piv, nabidka Franky pro mne uz nebyla az takovym prekvapenim. Mnoho nabizenych bavorskych znacek jsem jiz ochutnal a dokonce u nekterych jsem byl schopen i vybavit si zhruba jejich chut. Sortiment vsak nebyl pouze z Bavorska. Tamhle v regalu vidim Sternquell z Plauen a tam dokonce hamburgsky Duchstein. Zajimave. I kdyz pivo to neni nikterak zvlastni i tady v levnem ksefte stoji euro devadesat…
Nemel jsem moc casu, tak jsem urychlene provedl selekci. Nakonec jsem si v plastovych taskach odnasel pouze osm kusu. Cekala mne totiz jeste 2,5 km dlouha cesta zpet.
Na degustaci jsem se velice tesil, nicmene opet musim priznat, ze neni vsechno pivo, co se trpyti. Jednalo se prece jen o supermarketovy obchod a prodavana piva musela mit jistou zarucni lhutu a s tim i trvanlivost. Mozna, ze vsechny lahvace nebyly brutalne pasterizovane, nicmene mohlo byt pouzito i jinych konzervacnich figlu, ktere maji vliv na samotnou chut.
Prvni degustovane pivo mne celkem mile prekvapilo. Turmherren z pivovarku Weiss Rosl mi svou uprimnou, takrka bylinkovou horkosti pripominal Spessart Specht z Kreuz Wertheimu.. Zwikl z Bad Windsheimu byl vsak temet o nicem. Zklamanim byl i bezchutny Scherdel a o moc lepsi nebyl ani kellerbier Kitzman. Druhy degustacni vecer jsem zahajil svetlym nefiltrem Rittmayer. Celkem zdarily mok. O to vice se projevil kontrast pri ochutnavani piva s nazvem Humbser Export. Pivo silne [5,4%] lec evropsky nechutne. Urcite z nej druhy den boli hlava. O poznani lepsi a urcite i horcejsi byl Gruner z Furthu. Pivovar zalozen uz v roce 1709. Tentokrat mi vyslo, ze nejlepsi je na konec. Nefiltr Weiherer z z Viereth – Trunstadtu byl skutecne prislovecnou horkou teckou za dvoudenim degustacnim procesem. Uslechtila medena barva, husta konzistence, prijemny „kvasek“ v doznivani.Dekuji, Franky za dalsi prinos v mem pivnim vzdelani.