Možná si to ani neuvědomujeme, ale je to poměrně běžná praxe. Hospodský nakoupí levné pivo z malého neznámého pivovaru a pak je prodává jako slavnou a známou eurosračku. Rozdíl v ceně jde do jeho kapsy.

Před 15 lety jsem do jisté ostravské hospody poblíž Černé Louky pozval vedle skupinky svých pivních bratří též britského kolegu Marka. Hodlali jsme degustovat hlučínskou 12°, která se tenkrát jmenovala Slezský Korbel. Hned při první rundě, kdy se všichni mí spolupijané olizovali, jak se ten Hlučín vyvedl jsem odhodlaně prohlásil: Hoši, pijeme Ostravar! Nikdo mi nevěnoval pozornost, tak jsem tento můj poznatek musel opakovat důrazněji. Přivolaný mladý číšník to zamozřejmě nepovažoval za možné. Ostravar je sice také na čepu, ale na vedlejší pípě. Podívejte se, že vám točím Korbel. Když už jsem se jednou začal přít, nevzdával jsem se. Na mé přání jsme byli i bez hygienických průkazů vpuštěni do sklepa. Samozřejmě, že byly hadice vedoucí od beček do výčepu přehozené. Tenkrát se určitě jednalo o nešťastný omyl, nikoliv o zlý úmysl. Ostravar byl o nějakou tu korunu dražší a výčepní by tímto manévrem jen ztratil. V té době jsem se však začal o tento problém blíže zajímat.

Před týdnem jsem učínkoval na mikulášské zábavě jisté uzavřené společnosti ve vítkovickém Českém domě. Nic mimořádného jsem na čepu neobjevil, tak jsem si objednal ostravskou 12°. Hned při prvním doušku bylo jasno. To není Ostravar.Nikdy si nejsem ve svých soudech 100% jistý. V tomto případě to však bylo nasnadě. Mé konstatování potvrdil i přítomný Segal, který jej osobně již po několik let točí. Ostravar přes všechny své vlastnosti piva z velkého nadnárodního pivovaru má stále svou osobitou chuť. Někomu se nemusí zdát zrovna příjemná, ale je to tam. Půllitr natočený v Českém domě tuto charakteristickou příchuť naprosto postrádal. Nechtěl jsem se dohadovat s obsluhou. Pivo bylo slušně natočené, chuťově nebylo nejhorší, navíc jak si bystrý Segal všimnul vzápětí vedle na pípě byl naražený nefiltrovaný Krakonoš12° za pouhých 21 Kč. Mohl jsem pouze spekulovat. Za Ostravar býval kdysi vydáván hlučínský Avar (zkuste si někde u ozvěny zakřičet Ostravar),tenkrát jsem to byl schopen i rozpoznat. Nyní však filtrovaný Avar ztratil svou původní chuť, takže to mohl být on, ale ani nemusel. Jinak mne nic nenapadalo, neboť jsem se zapil do Krakonoše a později do darovaného fernetu, takže mne kauza falešného Ostravaru přestala zajímat.

Hospodští jsou odjakživa šizuňci. Říká se – důvěřuj, ale prověřuj. Zajímalo by mne, co by v rámci tohoto rčení na tyto situace řekla státní kontrolní instituce ČOI.