Stalo se to celkem nedávno. Na silvestrovský večer probíhaly simultánně oslavy Nového roku v sídlištní nálevně Kovárna „U hodin“ a v protějším pivním baru U Segala

U Segala sedělo v onu dobu asi 15 lidí – takřka výhradně místní štamgasti, kteří dali komorní společnosti v prostředí své oblíbené knajpy přednost před pasivním vysedáváním u čím dál trapnějších televizních pořadů. Pila se kvasnicová i filtrovaná piva z malých pivovárků a v šenku vládla pohodová atmosféra.

Idylka byla narušena až hlukem z protějšího šantánu. Na Kovárně se strhla velká rvačka, před budovou pobíhal polosvlečený nepříčetný opilec a ke zvládnutí situace bylo nutno volat policejní hlídku.

Tato epizoda jen potvrzuje známou pravdu. Šizené, polosyntetické produkty nadnárodních společností podporují agresivitu. Alkohol obsažený v nedoležené a nepřístojně upravované kapalině není kompenzován příjemným chuťovým zážitkem, který vlastně pivo dělá pivem a vede tak k frustraci pijáka. Podvědomý negativní dojem z často neúměrné konzumace těchto utrejchů pak spustí zpočátku snad obrannou, brzy však již ryze útočnou reakci. Radegastem nebo, nedej bože, Gambrinusem (Gambrinem) intoxikovaný jedinec je pak vulgární, vztahovačný a často sahá k násilí. Vadí mu, že prohrává jeho oblíbený fotbalový klub, že ho odmítá namátkově vybraná žena, že se opodál nějací lidé baví o něčem, čemu on sám nerozumí, že mu šéf sáhl na prémie. Rychlokvašák v něm vzbuzuje pocit, že všichni jsou proti němu a nikdo mu nechce porozumět a hodlá ztrestat celý svět. Nezřídka též Gambáčník vybíjí svou agresivitu na předmětech neživých jako je třeba cizí majetek, není-li nic v dosahu, obrací svůj hněv zpravidla sám proti sobě.

Probuzení nepoučitelného chlastometra bývají trpká. Chemie z nezdravých piv působí negativně na mozek, žaludek i játra, bolí jak hlava, tak i pěsti od odvetných ran do stěn sociálního zařízení. Houby tím dokázal. Baník stejně prohrál a jeho vyhlídnutá žena má nepochopitelně ráda svého legitimního manžela, který třeba shodou okolností fandí místo nestabilním sportovním manšaftům malým nezávislým pivovarům.

Za dlouhá léta osobní účasti na přehlídkách,festivalech a slavnostech malých a středních pivovarů jsem se nesetkal s většími projevy agresivity a násilí. Pestrost nabízených značek nutí přítomné nejen k zamyšlení a tvorbě individuálního plánu jak objevit co nejvíce nových piv, ale vede také k degustačním zážitkům, které je třeba hodnotit, analyzovat a reprodukovat. Je škoda, že třeba organizátoři velkých hudebních festů jsou stále pod vlivem nadnárodních pivovarských koncernů, které jsou sice schopny akce částečně sponzorovat, dodávají však pivo, které je nekvalitní, nechutné a ovlivňuje jeho konzumenty k dělání bordelu.