Etický nebo též morální kodex ve své podstatě není nic úplně tak špatného. Snaží se korigovat jednání lidí bez toho, aby měli strach z božích trestů nebo z odhalení při porušení zákona.

I v ateistických společnostech je výchovou dětem prostřednictvím školy nebo přímo rodiči předkládán závazný model chování, který prakticky vychází z biblického desatera. Vynecháváno bývá z ideologických důvodů první přikázání o víře v jediného boha, dále nebývá zdůrazňováno poněkud přežitkové nesmílnění. Navíc mívá článek o ctění otce a matky zejména adolescenty poněkud alternativní vysvětlení.

Včera jsem se dozvěděl, že etický kodex vymyslelo pro své zaměstnance i divadlo v Kladně. Vlastně to nebylo přímo divadlo, ale nějaký záškodník na příslušném Městském Úřadě. Podle něj se herci kladenského divadla zavazují, že budou vykonávat zadanou práci co nejsvědomitěji. Dále nesmí brát ohled na žádné připomínky ke svému výkonu ze strany diváků, kritiky či rodinných příslušníků a vždy musí tyto záležitosti loajálně řešit s režisérem.

V kontaktu se spolupracovníky musí zaměstnanec rovněž dodržovat etický kodex a nesmí se kupř. veřejně chlubit svými erotickými úspěchy.

Zaměstnanec divadla v Kladně je navíc povinen hlásit případné porušování dotyčného kodexu ze strany spoluzaměstnanců přímo ředitelství onoho kulturního stánku. V případě kárného řízení obviněný zaměstnanec nedostane opis protokolu a nemá práno na právní asistenci.

Tak zhruba toto vyplodí chorý kladenský mozek v roce 2020. Osobně jsem dva roky pracoval za normalizačního bolševismu ve Slezském divadle v Opavě, ale něco takového jsem tam nezažil. To by v onom divadle již nikdo nezůstal nebo by vyletělo vedení oknem. Na druhé straně však tyto příklady imbecility inspirují. Napadá mne vytváření různých etických a morálních kodexů. Ten nejdůležitější – Etický kodex pravověrného pivaře zpracuji co nejdříve….