Nemám na mysli legendární vůz firmy Škoda, který zaplavil naše silnice v 60. letech.

EmBe je také totiž poměrně čerstvý minipivovar v Mladé Boleslavi.

Na Velký Pátek jsem uvažoval, jaký pivovárek ještě po cestě zpět do Ostravy navštívím. Mladá Boleslav mi připadla jako nejpraktičtější řešení. O onom podniku jsem prozatím slyšel jedinou informaci – že je značně drahý. Představoval jsem si provozovnu ve stylu autosalónu nebo motoristického muzea, kde se pivo bude natáčet volantem a hosté si je budou od automobilových sedaček objednávat řadící pákou a rychlost obsluhy budou řídit plynovým pedálem a brzdou..

Ve skutečnosti restaurační minipivovar stojí kousek od centra města a je zřízen v budově historické barokní sladovny. Cihly a stylové klenby přímo předurčují prostory k všeobecně prospěšným účelům. Co se týče dekorace – žádný kýč, ve všem je dodržována střídmost a účelnost. Snad jedinou připomínkou slavné automobilky jsou lustry vyrobené z halogenových světel.

12°ležák jak z povinné četby o pivovarnictví. Nádherně hořký, přitom s robustním sladovým tělem a klasickým chlebovitým dozníváním. Krásná práce.

Stejně tak pšeničná 11° chutná přímo vzorově. Banánových podtónů je tam jen hrstka, jinak reprezentativní příchuť pšeničného zrna. Až mne napadla rouhačská myšlenka, zdali příliš dokonalosti nemůže v některých případech věci uškodit.

Velikonoční menu vypadalo lákavě, tak jsem si objednal králičí stehno s bylinkovou nádivkou. Krmě chutná, přílohou byla jen pečená rajčata, takže jsem si k pivu zbytečně neplnil žaludek. Člověk by si dal ještě jeden chod, avšak v polévce bylo vajíčko a předkrm byl příliš drahý. I tak jsem za porci ušáka zaplatil plných 295 Kč.

Ještě jeden ejlík na rozloučenou. A opět řemeslně perfektní pivko, tentokrát ve stylu svrchního kvašení.

EmBéčko jsem si skutečně zamiloval a jeho návštěvu mohu jen doporučit. I když je pravda, že běžná 12° za 55 Kč je už trochu přes limit.