Studénka není město nikterak krásné. Nemá ani pořádné náměstí. Navíc tam občas padají mosty.

Studénkou jsem většinou jen projížděl, když jsem přestupoval na vlak do Kopřivnice. Na studénském nádraží býval klasický bufet s točenými Nošovicemi a já se tam jednou přiotrávil českým salámem s cibulí a octem. Od roku 2005 jsem tuto železniční trasu absolvoval rád, neboť vznikl minipivovar v Kopřivnici (Lašský Vulkán), Štramberku a v Příboru. (Freud – dnes bohužel uzavřen). Ve Studénce naproti nádrží tenkrát navíc čepovali poměrně slušně ošetřený Budvar.

Nedávno v tomto nevzhledném městečku rozjeli minipivovar Dejf. Divné jméno, že? Je to ale nejspíš fonetický překlad nickname Dave (čti Dejf). Dejf se na rozdíl od sousedních provozoven, které se věnují povětšinou výrobě piv spodně kvašených rozhodl jít cestou ejlů. Dá se tomu porozumět. Méně náročná výroba a zřejmě doposud nenasycený trh.

V Ostravě podobně smýšlí  vítkovický  Hoppy  Dog. Qásek vaří spravedlivě podobojí, Zámeček i Garáž si nějaký ten svrchní experiment občas střihnou. Nová Bělá jsou konzervativní spodňáci. Nicméně rozhodnutí o sortimentu záleží na každém výrobci.

Dejfův ejl byl naprosto klasický. Jelikož se dle etikety nejednalo přímo o ipu, očekával jsem trochu vyšší ovocnost na úkor chmelovitosti. Avšak, jak se říká – opak byl pravdou. Mok hluboce hořký, vonící i chutnající po aromatických chmelových odrůdách. Možná by mohl být osvěžující, jednalo se však o litrovou petku a pivo mělo obsah alkoholu 5,8%, což se do současných veder příliš nehodí. Snad až tak před spaním, kdy je třeba nějaké lehké hypnotikum.

V pivotéce měl Dejf ještě i silnější ipu, tu jsem však nezakoupil. Počkám si na nějaký weizen či stout.