Restaurace II. cenové skupiny U džbánu se nalézala v Ostravě na Kuřím Rynku.
Otec mi vyprávěl, že někdy v 70. letech tam čepovali Budějovický Budvar.
Za mého pivního mládí však už U džbánu tekl Plzeňský Prazdroj.
Raději jsem tenkrát chodil do Rady nebo na Spolek, ale do Džbánu jsem čas od času zavítal.
Jedna z prvních vzpomínek na onu pivnici pochází z března 1981.
S kolegou Karlem jsem tenkrát potkali movitého vrstevníka, který nás v rámci bizarní hry úkoloval a za každý splněný úkol nám vyplatil přesně vypočítaný honorář. Tak jsme třeba lezli k vodotrysku, který se v 80. letech nalézal naproti kavárny Elektra, přebíhali auta po střeše a já jsem na Kuřím Rynku vytrhl z venkovního květináče torzo jehličnanu, který jsem následně daroval servírce ve Džbánu za dobrou obsluhu.
Uplynulo pár měsíců a v dotyčné hospodě se nejspíše vyměnilo vedení.
S kolegy hudebníky jsme tam jednou v sobotu odpoledne po zkoušce zamířili „na jedno“.
Bylo nám však sděleno, že nebudeme obslouženi, neboť nevyhovujeme dress kódu určenému pro II. cenové skupiny – jednoduše máme na sobě džíny.
Poukázali jsem, že nejsme v šantánu jediní džínoví a nechali jsme si zavolat vedoucí.
Asi 40 letá zapšklá ženština byla nekompromisní. Dokonce nám odmítla přinést Knihu přání a stížností s argumentem, že nekonzumujeme, tudíž si nemůžeme na nic stěžovat. Hotový normalizační zen-koán.
Na ulici jsme posléze oslovili pochůzkového strážníka, který nám doporučil stěžovat si přímo na ředitelství podniku RaJ Ostrava Sever.
Nakonec jsme stejně skončili na Spolku.
Po této zkušenosti jsem vážně uvažoval rozšířit řady Výboru Lidové Kontroly (VLK), abych se dotyčné provozovně náležitě pomstil.
Po několika měsících jsme se do Džbánu stavili s mou tehdejší přítelkyní jednoho středečního poledne na oběd.
Tentokrát byl verdikt obsluhy ještě přímočařejší:
„Studenty neobsluhujeme!“
Tuto protizákonnou diskriminační politiku nám potvrdila i dobře známá šéfka.
Tentokrát jsme si šli na ředitelství stěžovat, ale samozřejmě, že celá kauza vyšuměla do ztracena.
Od té doby jsem byl U džbánu snad jednou, někdy v 90. letech.
Dnes je v pěkných suterénních prostorách vytvořena pivnice U Jakuba.
Včera mne napadlo stavit se tam na pivo.
Interiér se změnil, jako by se trochu srazil. Výčep je, dnes jako nezbytná samozřejmost umístěn přímo v lokále a ne ve veřejnosti nepřístupné kuchyni, kde se mohly při točení půllitrů provádět nejrůznější kejkle.
Hladinka je natočena za pár sekund, velká část hostů však popíjí šnyty.
Pivo ošetřené vzorně, obsluha hbitá a usměvavá. Na jídelníčku pár pivních chuťovek, k dispozici je i teplá kuchyně.
Dekorace hospody střídmá, dojem útulný.
Nicméně půllitr PU je U Jakuba za celých 65 Kč a šnyt za 47 Kč. Nejlevnější chuťovka – gothaj s cibulí a octem, který jsem mimochodem v nabídkách hospod už nezaregistroval po několik dekád, neboť byl nejspíše nahrazen utopenci vyjde na plných baťovských 99 Kč.
Nakonec jsme zakousli prkénko se sušeným masem a klobásou Pata Negra za 149 Kč.
Přesto vše je Jakub podnik v centru města, který si jistě svou movitou klientelu najde.
Na závěr ještě zmiňuji, že v roce 1981 stál U džbánu půllitr dnešním standardům nevyhovující plzně 4.40 Kčs.