Bylo by ideální kdyby si slušné hospody udržovaly svůj standard. Bohužel, praxe bývá často jinačí.

V roce 1993 si moje bývalá přítelkyně vzala do pronájmu nebytové prostory v Domě služeb na Nezvalově ulici v Ostravě a založila tam hospodu Na Šalamouně. Jelikož se mnou před tím déle než tři roky žila a tudíž byla nabiflovaná mými hospodskými postřehy a moudry doufal jsem, že restaurační zařízení pojede v kolejích slušného podniku. Jak se však ukázalo – není všechno dobrá hospoda co má pípu. Nejvíce zpravidla škodí personál. Hned krátce po otevření jsem hrdě pozval kamaráda z mokré čtvrti na pivo a oběd. Tamní specialitu - vepřovou kapsu on dostal předpisově kvalitní, mne, navíc má známá kuchařka odbyla nevzhlednou flaksou. Při mé oprávněné stížnosti mi bylo sděleno, že gramáž je stejná, jen na mne přišel jakýsi okraj masa, který je rovněž nutno prodat. Po příchodu majitelky – mé někdejší přítelkyně jsem byl ještě přísně pokárán, že znervozňuji zaměstnance.

Loni na podzim jsem náhodou zabloudil do rohové špeluňky poblíž Hlavního nádraží. Za komunistů se onen podnik jmenoval U Nákladového nádraží (Náklaďák), ale říkalo se mu, nejspíš podle bývalého majitele U Hlubka. Od té doby se v šantánu skoro nic nezměnilo, nicméně při mé návštěvě tam statná výčepní točila 12°Ostravar doslova jako křen.Ani nevím, jak se mi v poměrně krátkém čase podařilo vyprázdnit čtaři půllitry. Hustá pěna, orosená sklenice, hutný mok o té správné teplotě. Asi před třemi týdny jsem do Hlubka zavítal znovu. Tentokrát byl za výčepem výčepní mužského pohlaví. Měl jsem docela naspěch, proto jsem bez komentářů vypil nabízené pivo, to ale naprosto nekorespondovalo s mou loňskou  pozitivní zkušeností. Pivo bylo natočeno do bránického půllitru, ačkoliv jsem si nebyl jist, že by se tato desítka v současnosti ve výčepu podávala. Cena byla rovněž „dvanáctková“. Mok byl natočen prokazatelně pod míru a ani chuťově mne příliš neoslovil. Spěchal jsem na autobus, takže jsem se se samozvaným šenkýřem do diskuse nepustil. A myslím, že by to ani nevedlo k žádným přínosným výsledkům.

Je smutné, že věci, které mají být samozřejmé jednou příimeme s chválou, podruhé však na tomtéž místě postrádáme. Za výčepem totiž nepracují jen švadleny, nýbrž i nekvalifikované lopaty. Bohužel, ani dnes – 24 let po počátku změny výčepně-konzumačních poměrů není zárukou, že třeba již druhý den vstoupíme do prověřené hospody, kde nás budou čekat opět kladné zážitky.