Říká se, že správný námořník (a zřejmě i náříčník) má v každém přístavu milenku. Já se alespoň snažím mít v každém přístavu oblíbenou hospodu.

Bavorsko, Amsterdam či Balkánská města jsou jasná. Ale co taková Vídeň? 1516 i Siebensterne jsou od přístavu daleko a nejblíže Mexiko Platzu se nabízejí samé muslimské jídelny, kde je sice pivo k dostání, ale nějak tam nechutná. Již vlastně předloni jsem objevil nálevnu s příhodným názvem Donau Beisel. Od přístavu tak deset minut a sympatická otvíračka už od osmi ráno. Ještě loni tam čepovali Wieselburger, letos přešli na Gosser. Heineken zřejmě lépe platí. Na onom pajzlu je snad nejsympatičtější, že trochu připomíná charakteristickou českou nálevnu, Pár stolů, nestylové kovové židle s koženkou. Beisel trochu i vyvařuje. Na poledne nabízí v menu jedno jídlo v ceně zhruba 8 EUR, dle vlastní reklamy dokonce od osmi ráno dělá i snídaně.

Nejoblíbenějším jídlem v Donau Beisel je však samotné pivo. A s ním i pár druhů lokálních lihovin. V lokále se aktivně kouří a na nekuřáky tam pohlížejí s nedůvěrou. V dotyčné knajpě jsem se také setkal s nejvyšší koncentrací opilců na metr čtvereční. I v sousedním Rakousku mají ty správné alkoholistické týpky. Zajdete-li ve Vídni do nějakého decentního minipivovaru, takovéhle osobnosti tam věru nenajdete. V pajzlu je také možno vidět ty nejškaredší psy s celé Vídně. Svou vizáží jim možná trochu konkurují místní servírky, které se k mému podivu dosti střídají, protože tam skoro pokaždé vidím jinou obsluhu. U jednoho ze stolů visí cedule s proalkoholickými hesly jako např.že piji, abych utopil své problémy, ale ty potvory umějí plavat. Zaujala mne rovněž rada proč investovat do alkoholu, ale bez příslušného slovníku jsem jí příliš nerozuměl.

V Dunajském pajzlu to žije, tak tam snesu i nějakého toho Gossera.