V Kurník šopě se nabízela zajímavá konfrontace. Tradiční český ležák versus ležák současný.
Takto to asi nemůže být postaveno. Poutník 12°sice pochází z pelhřimovského pivovaru založeného l.p. 1552, avšak i přes některé klasické prvky tradičního výrobního procesu, které jsem osobně viděl při své návštěvě se jedná o pivovar průmyslový. Na druhé straně Bad Flash je charakteristickým pivovarem současným.
Poutník je vařen tradičním způsobem. Osobně jsem viděl v areálu v roce 2005 otevřené kvasné kádě z počátku 20. století a proud potoka Křemešník, který v dřevěných historických potrubích teče přímo do pivovaru jako zdroj vody. Pravda je, že za posledních 13 let se mohlo něco změnit, pivo si však naštěstí stále zachovává svou charakteristickou chuť. Nejprve se zdá být poněkud nasládlé či alespoň nehořké. Vzápětí po doušku však příznivá hořkost dochází spolu s charismatickou vůní. Možná, že Poutník kdysi voníval víc, ale stále je to tam. Dochuť stručná, ale celkový zážitek osvěžující.
„Prostě ležák 12°“z Bad Flash je prostě ležák. Hořčejší nežli Poutník, více chmelový, avšak stále tradičně český. Na půllitru dražší o celých 12 Kč, ale to je princip nabídky a poptávky. Obě spodně kvašená piva mi chutnala a nerozumím starému českému přísloví „ležáci – žebráci“.
To přísloví bylo a je v celém znění „mladí ležáci – staří žebráci“ a smysl byl ten, že kdo v mládí bude jenom chytat lelky, ve stáří bude klopýtat o žebrácké holi. S pivem to nemělo nic co do činění.
Přísloví samozřejmě rozumím a poprvé jsem provedl onu homonymickou záměnu přímo „on stage“ na školní akademii jednoho ostravského gymnázia v květnu 1981. Mimo jiné jsem tehdy dramaticky ztvárnil i dělání velblouda z komára a přislovečnou hůl jsem našel teprve až kolem proběhl pes.