Po dvou tydnech pobytu ve Wittenbergu jsem zjistil, ze mi muj oblibeny pivni obchod, ktery jsem denne navstevoval uz pomalu nema co nabidnout.

Nu coz, rekl jsem si. Pockam si na nove zbozi, nebo budu ochutnavat jine druhy piv z pivovaru, ktere jsem tady poznal. A nakonec si budu kupovat uz jen ty nejlepsi proverene znacky.

Pivo Feldeslosschen jsem pil uz kdysi davno v nekdejsi NDR. Ani tenkrat mne nejak zvlaste degustacne neupoutalo, tak se mi ani nyni do nej moc nechtelo. Kousek dale ve vedlejsim regalu jsem objevil pivo nazvane Coschutzer / to u ma byt prehlasovane takze se to ma cist Kosicr/ vyrobene rovnez v Drazdanech. Nu coz, rekl jsem si, ochutnam alespon vyrobky ze dvou drazdanskych pivovaru. A oba lahvace jsem si za levny peniz koupil.

Vecer jsem si otevrel nejdrive Feldeslosschen Export, ktery mel obsah alkoholu 5,2%. Uz dojem z prvniho pricichnuti vestil, ze jsem tentokrat slapnul uplne vedle. Nahorkla voda. To je snad ta nejvystiznejsi definice toho, co se nalezalo v pullitrove lahvi. Zadna chut, ani nejmensi stopa po vuni sladu ci chmele. I ten upadkovy Becks nebo dokonce Heineken disponuji alespon nejakou artificialne vytvorenou prichuti, ze ma nestastny konzument, ktery si tento produkt koupi aspon falesny pocit, ze ma co docineni s chmelovym napojem. Jedine, co se dalo na drazdanske znacce definovat byl kratoucky jemne nasladly ocasek, ktery vsak nemel s pivni chuti pranic spolecneho. Vzpomnel jsem si, ze jsem podobneho klestence pil asi pred deseti lety v nemeckem Zittau. Coschutzer mi foneticky pripominal vychoslovenske mesto, kde historicky pivovar z 19. stoleti nejen zavreli, ale nasledne i srovnali se zemi. Ma toto nemecke pivo s timto mestem neco spolecneho/otaznik/. S etikety jsem se nic nedozvedel, krome toho,ze ma mok 4,6% alkoholu a ze je rovnez vyroben ve Feldeslosschenu. A podobne vodove chutnal. Byl snad o neco horci a nemel ten nasladly ocas.

V Drazdanech je dalsich 5 pivovaru, tak verim, ze nektery z nich muze varit i chutnejsi pivo.