Do minipivovaru v Dolním Sklenově, který dnes nese název „Štamgastský“ dojíždím poměrně často už od začátku roku 2004. S údivem si uvědomuji, že to bude brzy již 21 let.

O hukvaldské hospodě a jejím pivu se už napsalo hodně. Vyšlo mnoho pochval, občas též kritika starších časů, kdy místní pivo vykazovalo jistou, stále se stupňující pachuť. Před léty došlo k velké rekonstrukci služebních prostor a tak taky ke kýžené nápravě. Dnes už je sklenovský mok opět kvalitní.

Před několika lety jsem zaregistroval v prostorách hostince pro mne nový fenomén.

Po ploše zařízení se pohybovala pro mne tenkrát neznámá postavička starého ošuntělého jedince, který byl vybaven výkresy formátu A 3 a sadou obyčejných tužek (tvrdost bych odhadoval na stupeň dvě, možná až 1).

Loni, když jsem do Sklenova slezl se svou někdejší přítelkyní z nedalekých Hůrek, přisedl si potulný malíř i k našemu stolu.

Po pár seznamovacích větách začal tužkou na výkres čmárat.

Připadalo mi to jako automatická kresba, avšak z umělcova pohledu bylo zjevné, že se snaží svým způsobem zachytit naše podoby. To všechno probíhalo za jeho vulgárních komentářů, kterými možná pomáhal vrtkavé inspiraci.

Zhruba po 15 – 20 vteřinách byl portrét hotov. Jednalo se o jakousi parapsychologickou abstrakci, kterou jsme my jako běžní konzumenti plošného obecného realismu teprve pomalinku začínali chápat a  tím postupně i identifikovat naše kresbou zachycené tváře.

Svou činnost malíř ještě několikrát zopakoval a my si z hospody zdarma odnášeli asi 10 archů.

Minulou sobotu jsme získali pouze archy dva. Inspirace je totiž vrtkavá. Nicméně se kreslíř věnoval i jiným stolům.

Zjistil jsem, že se nejedná o žádného pobudu, ale o akademického malíře Antonína Kroču – místního rodáka, který v Dolním Sklenově dokonce vlastní svůj ateliér, procestoval celou Evropu a svá díla vystavuje i v Praze. Přestože působí na své okolí věčně opilým dojmem, údajně se vyhýbá alkoholu už více než 20 let. Zřejmě nějaká vleklejší kocovina.

Kroča, který dokáže namalovat poznatelně i místní krajinu se však zjevně věnuje expresionisticko-abstraktnímu pojetí surreality.

Pro samé umění jsem zapomněl na pivo.

Toho odpoledne byla u Štamgastů na čepu čtyři místní piva. Nejvíce mi jela 10,5°, nejhorší nebyla ani 12°. Polotmavá 14°měla poněkud máselnou příchuť, ale velice mne potěšilo vyrovnané a niterně hořké 13°Ale.

Přisedl si k nám místní občan, nějaký Mirek. Ten mne upozornil na místní speciální pivovici a hned načal řetězec několika rund.

Pivo s kořalou není nejlepší kombinace, nicméně mne uklidňoval fakt, že piji s Mírou.

Napadlo mne, zdali budou mít Kročovy črty nějakou hodnotu po jeho smrti, což může být i docela brzy, neboť má již 77 let a nevypadá vůbec zdravě.