Švýcarsko mi nikdy nepřipadalo jako pivní země, ale jak se říká, zdání klame.

Se švýcarským pivem jsem se setkal prozatím jen párkrát v životě a nikdy jsem si na něm extra nepochutnal. Naposledy to bylo vloni v Basileji, kde jsem našel pár místních pivovarů, avšak žádný zázrak. Navíc mne docela konsternovala cena  která někdy činila i šest euro za malé pivo.

Před pár dny jsem uviděl v jednom švýcarském knihkupectví celkem objemnou knihu o švýcarském pivovarnictví. O den později jsem se z nějaké statistiky dozvěděl, ze naše země je v hustotě pivovarů na osobu až na třetím místě na světě. Jak je to možné? Žil jsem už nějakou dobu v přesvědčení, že jsme bezkonkurenčně první.

Lucembursko bych ještě pochopil. Je tam na pár místních obyvatel celých devět provozoven.

Našel jsem si stránky Beerme.com a vyhledal si zemi bílého kříže. A byl jsem přímo šokován. Trvalo mi dlouho, než jsem došel v abecednim seznam měst k písmenu T. Napočítal jsem kolem 700 pivovarů!!

Takže prokletí Švýcaři nás nepřekonávají jen v životní úrovni, v demokracii či kvalitě čokolády, ale bohužel i v počtu pivovarů na obyvatele, což by mělo být vzhledem naší tradic naše prvenství! Nezbývá, než uznat Helvéty za pivařský narod, prodat dům a začít podnikat pivní mise do jejich vlasti.

A jako nejvýkonnější národ v pití piva si stanovit závazek stachanovských úderníků z 50. let:

Dohnat a předehnat!!!