Do bývalé Jugoslávie bylo kdysi v 80. letech nelehké se vůbec dostat. V letech 90. tam 
řádila válka. Dnes lidé jezdí do Chorvatska častěji než třeba na Máchovo jezero.
Ovlivněn konjukturou dovolených v tomto přímořském státě jsem se kdysi v roce 2002 ze vzdoru rozhodl: Stanu se jediným Čechem, který nebyl nikdy v Chorvatsku! Pak jsem tento svůj závazek poněkud poopravil. Co kdybych byl jediným Čechem, který tam jel na dovolenou v prosinci?
Avšak člověk míní a loď Brilliance of the Seas mění. V říjnu 2003 jsem s ní zakotvil na pár hodin v chorvatském přístavu Dubrovník. Město jsem prošel jen zběžně a skončil v místní pivnici. Na čepu co jiného než národní Karlovačko založené už v roce 1854. Ačkoliv tenkrát stálo Chorvatsko (stejně jako ČR) zcela mimo EU, pivo bylo značně proevropské – čili takřka bez chuti. O něco chutnější byl konkurenční ležák Ožujsko.
Během let mi pár krajanů referovalo i o jiných pivovarech v této zemi. Loni tam má známá dokonce objevila pravý chorvatský minipivovar. Přesto se však v tomto regionu pije spíše víno a pálenka. Oproti nedalekému Slovinsku zde prozatím minipivovarský průmysl příliš nezakořenil. Má rada zní: Do Chorvatska na pivo nejezděte. Většina českých občanů si stejně do Chorvatska bere pivo z domova, stejně jako jídlo v konzervách. Otázkou zůstává, zda-li si v této bývalé jugoslávské krajině krom plných pláží a moře krajanů vůbec něco užijí.
Včera jsem navštívil chorvatské bistro Šimšiš v betonové džungli poblíž tramvajové zastávky Karpatská v Ostravě Zábřehu. Meníčko znělo česky, nicméně v interiéru se nacházelo pár čistokrevných Chorvatů a u baru jsem dokonce uviděl reklamní plakát na chorvatské ležáky. Kupodivu byly dobře chlazené i v prodeji. Koupil jsem si lahváč Ožujsko, zvaný důvěrně Žuja. Pivo pitné, leč dosti pasterizované a universální chuti, tak jak jej mají eurooptimisti a diplomovaní pivní odborníci rádi. V Ostravě celkem zajímavá zkušenost, ale půllitr stojí celých 47 Kč (nevím, jaký je přepočet na chorvatské kuny) a rozhodnete-li se vypít si jej doma, zaplatíte dalších 7 korun zálohu.
Takže jestli vám příští (pro dekadentní dobrodruhy i tento) rok nevyjde dovolená v Chorvatsku, zajděte si na Ožujsko nebo Karlovačko do Šimšiše.
Zdravím…chtělo by to aktualizovat. Pivo v Chorvatsku pro mnohé zmlsané české jazýčky představovalo, do nedávna, jen lepší ekvivalent uhašení žízně, nežli voda. Nenadchlo, leč účel jakž takž splnilo. Nudná a nevýrazná produkce místních větších pivovarů (Karlovačko, Ožujsko,…) fungovala (a nadále funguje) jako relativně únosná osvěžovna v plážových konobách v případě akutní vyprahlosti při nastavení sníženého prahu citlivosti na jakoukoli chuťovou degustaci, ale je naprosto nepřenositelná do tuzemských podmínek. Pitelnou výjimkou budiž snad crno Karlovačko a příjemně překvapil Tomislav crno (ala Baltic porter) .Jaké bylo moje překvapení, když na jaře 2018 jsem zavítal do obskurního kempového minimarketu v Perně u Orebiče na poloostrově Pelješac, kde z chladícího boxu na mne slibně vykukovaly kuželky lahví s vyobrazením draka v různobarevném provedení z produkce Zmajska pivovara. Nápisy na etiketách slibovaly obsah z várek řemeslného pivovaru, na nichž těžce ulítávám – svrchně kvašená piva, porter, a pro drahou polovičku pšeničák. Pln nedůvěry, leč očekávání, jsem pobral od každého vzorek a spěchal vstříc otvíráku u plážového posezení u naší ubikace. Zakoupené tradiční snídaňové propriety letěly do depozitu na dobu pozdější a ještě za tepla (tedy lépe řečeno, za chladna) došlo za charakteristického zasyčení otvírané lahve k degustaci pale ale s oranžovou etiketou. Již přivonění vyloudilo slibný úsměv a po napití bylo jasno. Naprosto jiný rozměr ve vnímání pivního Chorvatska a rozšíření důvodů o jeden dílek mozaiky, proč tuto krajinu i nadále navštěvovat. Pivo patřilo k tomu rozhodně lepšímu, co v dané kategorii lze očekávat. Vrchol ovšem nastal po otevření následného lahváče. Silnější IPA Pozoj uchvátila a odsoudila českou produkci ležáků v lednici (KPZ k udržení chuťové paměti) k doplňkové stravě a točeno Karlovačko do říše zapomnění. Porter jenom prokázal kvalitní zpracování a pšenice HoppyWheat nebyla překvapivě v dojezdu tak otravně mdlá, jak pšenice být umějí.Mé opakované rabování samoobslužné lednice v minimarketu vyloudilo u obrozeneckého pivního majitele obchůdku spiklenecké úsměvy a doporučení na vzorek z produkce pivovaru Varionica, jenž také nadchl. Chutné vzorky má i pivovar Nova Runda. Chorvatsko se tak v mých pivních očích stalo z krajiny pouště piva, zaslíbené výhradně vínu a rakiji krajinou přívětivou k duším pivním, byť spíše v rovině svrchně kvašených piv. Avšak ležák Papak od Varionica a i ležák od Zmajska, nebyly marné.
Děkuji za příspěvek,
opravdu nejsem turista, který vyhledává každoročně strávení dovolené ve spřáteleném Chorvatsku. Vedle Dubrovníku jsem navštívil ve skutečnosti jen podunajský Vukovar, kde jsem naštěstí narazil na slušnou místní značku. Zmajsko náhodou znám. Ochutnal jsem je v sousedním Srbsku, kde se pivovarství celkem rozjíždí – viz mé články o bělehradské knajpě Samo Pivo. Touto cestou přeji balkánským pivovarům mnoho zdaru.
Ahoj, jen maličkost. Není to Šimšiš ale Šišmiš, což je po chorvatsku netopýr
Tatoch