Film žije! Přestože v zimě došlo ke krádeži drahé kamery s filmovým materiálem za celý den, nadšený štáb se nevzdává. Společnost Evolution Films si mne v Ostravě opět našla

Po jednom natáčecím dnu se celá naše pracovní skupina přesunula do Plzně aby tam filmovala pivovar Pilsner Urquell.Předběžné domluvy s vedením byly plané a neúspěšné. Do regulérního provozu nás nechtěl nikdo pustit. Vymýšleli jjsme scénář v němž figurovaly pokusy o násilné vniknutí. Nakonec se v nás probudili pacifisté a my si koupili řádné vstupenky do staré části pivovaru, která funguje částečně jako pivovarské muzeum Prazdroje.

Expozice byla zajímavá. Zejména historická varna, která byla v provozu až do 90. let minulého století. To se ještě v Plzni vařilo dobré pivo (alespoň určitě lepší než dnes). Pak přišly (přišla) cékáčka. Plnící linky schopné naplnit několik desítek tisíc lahví za hodinu mne již tak nenadchly. Vůbec celý moderní provoz, který jsme měli možnost v rámci exkurze vidět připomínal novodobou filmovou verzi Verneova románu Tajemství ocelového města. Pracovníci v bílých pláštích s igelitovými čepci na zjevně desinfikovaných hlavách vypadali spíše jako obsluha komplexu biologických zbraní než jako pivovarští.  V síni slávy jsem se dozvěděl, že v Plzni se ještě začátkem 40. let 19. století vařilo v právovárečnických měštěnských domech, kterých tenkrát bylo zhruba 280, zatímco ve většině českých měst již fungovaly centrální městské pivovary. Německý sládek Josef Groll tedy začínal na zelené louce v nově vznikajícím pivovaru se svým kmenem ležáckých kvasnic evidentně zcizeným v některém z tehdejších bavorských provozoven. Přes veškeré své zásluhy a snahu však o několik let později neuspěl při novém konkurzu a musel své místo uvolnit.

Dominantou exkurze byla zajisté návštěva starých sklepení. Celková délka podzemních chodeb je celých 9 kilometrů! Zajímalo by mne jak to v roce 1840 dokázali vykopat. Prohlídka končila degustací nefiltrovaného Prazdroje vyrobeného ovšem zřejmě v záložním „starém“ pivovaru. Mok byl hutný a vydatný, nemohu si však pomoci. Klasická příchuť Prazdroje z 2. poloviny 20 století je snad navždy ztracena.

Slečna průvodkyně se nám snažila vysvětlit, že švýcarská laboratoř potvrdila, že pivo z Plzně je stejně kvalitní jako před 20 a snad i více lety. Víme svoje. Proč se české pivo vaří třeba v Polsku?

Odchytli jsme šéfa průvodců pana Požárka. Vpustit nás přímo do výroby nebylo v jeho kompetenci. Položili jsme jasnou otázku: Je toto pivo ještě vůbec české? Bohužel nebyl kompetentní nám na to odpovědět. A stačil by třeba jen pohyb hlavy, který by ale zase mohl zmást turecké či bulharské hosty. Na tyto otázky prý zná odpověď PR manager pan Jurina. Hle jaká závratná kariéra člověka, který začínal před více než 20 lety v Radegastu a liboval si v teplém pivu!

Pana Jurinu jsme nesehnali, zamířili jsme tedy zpět do Prahy. Shodou náhod mi po cestě volal ostravský kolega Flegma, který mi sdělil, že v Polsku už se dva roky Pilsner nevyrábí. Snad mne to mělo potěšit. Jaká je tedy bilance našeho výjezdu? Vzdělali jsme se, ale nic moc zajímavého jsme v západočeské metropoli nenatočili.