Situace v Západních Čechách ještě zhruba před pěti lety připomínala vyprahlou pivní poušť. Oba plzeňské pivovary ovládl jihoafrický koncern SAB Miller a celé širé okolí od Rokycan po Aš zamořily fádní značky Pilsner Urquell a Gambrinus. Po zrušení provozoven v Chebu, Domažlicích a Karlových Varech vzdoroval pouze rodinný pivovárek Chodovar v Chodové Plané. Pak však nastal obrat. Dnes úspěšně fungují nové minipivovary na Chebsku, Sokolovsku, Karlovarsku i Domažlicku a oživením pivního průmyslu se může pochlubit i samotné krajské město Plzeň. 

Několik let po otevření restauračního minipivovaru U rytíře Lochoty došlo k zahájení provozu též v Pivovarském dvoře Plzeň. Tato restaurace se nenalézá přímo v centru města, nýbrž je nutno zajet ekologickým trolejbusem číslo 13 až do příměstské čtvrti Černice. Asi půl kilometru od zastávky MHD „Generála Lišky“ překvapí žíznivé pivaře vkusně zrekonstruovaná západočeská vesnice se svými charakteristickými hospodářskými statky. Samotná restaurace Purkmistr dýchá novotou a nabízí vkusný a útulný interiér z nějž nejvíce zaujmou četné pestrobarevné vitráže. Z replik historických píp však neteče zdaleka jen očekávaný prazdroj. Místní pivovárek vaří celé čtyři druhy vlastních ležáků. Světlá dvanáctka je vezkrze plnotučná i náležitě hustá, a vůně její pěny připomíná belgický bílý Hoegarden. Ležák tmavý ocení zajisté všichni milovníci hořčího moku, neboť jeho hořkost je pro pivo tohoto odstínu velmi nezvyklá. Chuť předpokládaného karamelu je téměř úplně potlačena a černý Purkmistr spíše připomíná svrchně kvašené portery či stouty. Zaníceného degustátora nezklame ani pivo pšeničné, nicméně největším „trhákem“ pivovarského dvoru je ležák borůvkový. Vůně dotyčného lesního ovoce je v roztoku patrná a tak se lze domnívat, že tento bizarní výrobek je určen spíše pro ženskou část konzumentské obce.

Milým překvapením jsou i přijatelné ceny některých jídel – například plně sytící porce knedlíků, zelí a domácí sekané stojí po celý den pouze 65 Kč. Idylu české pohostinnosti lehce narušují pouze širokoúhlé obrazovky plazmových televizorů, ale tomu se v 21. století již zřejmě nedá vyhnout. Rozhodnete-li se však některou z televizí ze svého místa sledovat, vašemu potencionálnímu diváckému zážitku budou asi trochu bránit nízko umístěné stropní lampy. Vypito, snědeno, zaplaceno. Zkušenost naprosto pozitivní. Drobný problém však nastává, rozhodnete-li se v areálu Pivovarského dvora Plzeň ubytovat. Jednolůžkový pokoj v místním čtyřhvězdičkovém hotelu stojí na jednu noc 1600 Kč, dvoulůžák pak celých 2100 Kč. Solidárně vysoké ceny má i blízký hotel Primavera ( jaro ). Poněkud levněji vyjde noc v protějším penzionu, avšak ani tam se zdaleka nejedná o všem dostupnou „lidovku“. Čeká se holt na zazobané německé turisty. Při současném vývoji české koruny a makroukazatelích českého hospodářského zázraku se však do Plzně nejen na plzeň budeme moci brzy vypravit my všichni. A to se tam staví ještě třetí minipivovar!