A to nejlépe britským. Tady v mé oblíbené bělehradské hospůdce teče hned několik druhů.
St. Austel, Thornbridge nebo Warfe Bank.
Někdy jsem docela rád, že jsem se mýlil. Před pár dny jsem předpovídal manipulaci s výsledky brexitového referenda, ale nakonec to dobře dopadlo. Britským eurohujerům nepomohla mamutí mediální masáž ani úkladná vražda sluníčkářky se které udělalq média kombinaci Jany z Arcu s matkou Terezou. Takřka čtyřprocentní většinu hlasů pro opuštění unie už asi nešlo tak dobře zmanipulovat. Rozumní Angličané a Velšané slaví, eurobyrokraté skřípou zuby, Cameron rezignuje a Skotové se chtějí opět trhnout. Kdo viděl historický film Braveheart ví, že s tímto národem byly v historii jen problémy. No a co. Scottish Ale si můžeme uvařit i v Česku.
Nestoudně placení „evropští“ politici nasazují pro sdělovací prostředky tristní a ustarané ksichty. Žehrají, vyhrožují a straší. Polský kačer Donald se dokonce nechal slyšet, že proces opouštění EU se může protáhnout na 7 let a připraví rebelské zemi jen řadu nevýhod. Každý kdo podepsal zločinnou tzv. Lisabonskou smlouvu musí být buďto slabomyslný idiot nebo řádně zkorumpovaný lump. Připomíná mi to mou smlouvu o důchodovém spoření s Kooperativou když jsem zjistil, že po 11 letech pravidelných vkladů tam mám asi o 20 000 Kč méně než jsem tam vložil. Vzpomínám na léta 1991 – 1992 kdy nás podobně katastroficky děsili scénáři po rozpadu československé federace. Prostě si zase neodpustím své oblíbené přirovnání ke chcípající kobyle, která kope kolem sebe.
Na britském kanále Sky News hovoří otec vítězného konstruktéra Brexitu Borise Johnsona. Vypadá přesně jako jeho syn za 30 let, má na sobě tričko s velkým nápisem Remain (zůstat) a povídá, že přestože s názory svého potomka nesouhlasí, stále jsou fungující rodina. Coby čistý blonďák s blond obočím vzpomíná na své turecké předky. V pozadí je vidět patrový autobus potištěný větou I love mormon. Scéna jako z pera Monty Pythona.
Britové rozhodli a je dobře, že se v zatuchlé žumpě žaláře národů konečně pohnuly ledy. Budiž nám to poučením i v našich zeměpisných šířkách. Evropská unie je totiž podobná lodi v bouři. Kymácí se na všechny strany, každému je na blití,ale nikdo nemůže vystoupit.
to asfad – tohle nemá cenu, ty jsi nastavený jako totální popíratel všech faktů, hraješ si na nějakou morální autoritu, máš pocit, že se pohybuješ na absolutní úrovni, ze které shlížíš na nás, co se ještě pořád plácáme na té relativní. Jen ti řeknu jedno – chlapče, rozhodně ještě zdaleka nejsi osvícený, tvá mysl je zasraná miliardou konceptů, přes které nevidíš podstatu, a chybí ti především jasné myšlení. Fakta, o kterých jsem se výše zmiňoval jsou s trochou snahy dohledatelná, ale pro tvou mysl, které chybí jasné myšlení jsou stejně k ničemu. Ty se budeš furt koupat v té své miliardě konceptů a nikdy se nedostaneš k podstatě věci, budeš pořád něco hodnotit, porovnávat, hrabat se v tom, a podstata věci ti vždycky unikne
Tak na některých věcech se shodneme
– nejsem osvícený – přizvávám
– má mysl je zasraná miliardou konceptů – kéž by! Ano, naslouchám různým konceptům a teoriím, mnohdy vzájemně si odporujícím, alespoň do té míry, do jaké je jsem schopen pochopit. Nevěřím totiž v jedinou pravdu a definitivní vysvětlení.
- nevidím podstatu a chybí mi jasné myšlení – ano. Nevěřím v existenci nějakých podstat. věřím spíše v existencí jevů. Protože v životě se můžeme stýkat jen s jevy, ne s nějakými neměnnými podstatami. Rovněž nevěřím v jasné myšlení ani v univerzální nebo objektivní úhel pohledu.
- budu hodnotit, hrabat a porovnávat a podstata mi vždy unikne – přesně tak. Naprosto přesně! Věřím, že to je údělem lidského života, kterému nelze uniknout, leda za cenu přijetí nějaké absolutistické totality, univerzální objektivity a perspektivy, která už žádné hrabání ani porovnávání neumožní. Poznávat znamená donekonečna obhlížet, divit se, nechat se unést, měnit měřítka a rozlišení a nakonec přehodnocovat a začínat znova. A snést vědomí, že žádná poslední podstata ani nejvyšší ani nejhlubší úroveň neexistuje, že pravda bude vždy jen nějakým dočasným hodnocením dočasné situace.
Shodli jsme se tedy na mnohém, jen musím popřít mé údajné popírání faktů. Nemyslím, že bych popřel jakákoli fakta z toho jednoduchého důvodu, že tady s výjimkou výsledného skóre Brexitu nepadl snad žádná jiná informace, která by se dala s trochou soudnosti nazvat faktem. K dohledání jednoduchých faktů totiž člověk skoro nepotřebuje ani tu trochu snahy. K vyhledání faktů jen stačí zadat heslo do internetu nebo otevřít slovník či odborné seriózní pojednání. Tam můžeme hovořit o nějakých faktech. Máš dojem, že „šílení bruselští úředníci“ a jejich „vymývaní mozků“, „blízký konec Evropy“, „EU a její diktatura“ či „zločinný islám“ jsou jednoduchá fakta, která jsou uvedena třeba ve wikipedii nebo jakékoli seriózní knize? (seriozní publikací ovšem nemyslím nějakou Konvičko-Okamurovu velkou encyklopedii naučnou.) Nebo to jsou fakta, která jsou sice zcela pravdivá, ale pečlivě cenzurována nějakým Odborem pro evropskou propagandu a ideologii? To nejsou fakta, to jsou nějaké interpretace reality šité na míru určitému názorovému postoji, který je tak zkrátka chce chápat. Fakta v těchto interpretacích nemají žádný nebo jen malý význam a žádným „jasným uvažováním“ z nich nelze k takovým interpretacím poctivě dospět, leda tak principem „přání je otcem myšlenky“. Je to jako bych já považoval za holý fakt že všichni Romové kradou nebo že momentálně nejlepší tým v Euru ho i nakonec vyhraje. Ačkoli ani jedno není pravdou, určitě bych pro obojí našel nějaká fakta, která to částečně či zdánlivě podporují.
nevím, co k tomu dodat? Snad jen, že neustálým převažováním a porovnáváním se v tom totálně utopíš,což jde ve tvých příspěvcích dost vidět. Základní hodnota je pro mně SVOBODA – a k ní můžeš vztahovat své hodnocení – je to proti svobodě, anebo je to pro svobodu (samozřejmě vím, že mi napíšeš sáhodlouhý elaborát o relativitě svobody) – a EU je proti svobodě, je to ztuhlá a zkorumpovaná byrokracie, no a islám je ze své podstaty ničitel veškeré svobody, takže od toho se můžeš dále odrazit k dalším hodnotícím soudům a dost ti tento základní filtr pomůže v tom tvém nekonečném převažování faktů.
Věříš v existenci jevů? Hm, to tedy nemáš snadný život, protože jevy jsou už ze své podstaty prázdné – jsou to jen složené věci, vzniklé z podmínek – když se ti jedna z nekonečně mnoha podmínek, na kterých je jev založen, změní, tak se ti změní i celý tvůj jev – a můžeš se v tom plácat znova…..
Nahlédnout realitu? Absolutní Pravda je jen jedna, ale k jejímu pochopení bys musel pořádně trénovat svou mysl, a jeden život ti k tomu rozhodně stačit nebude :-), zatímco relativní pravdy jsou všechny správné a je jich nekonečně mnoho, např. krásná žena je pro normálního chlapa úžasný zdroj inspirace, pro kanibala zase jen úžasná večeře…..atd. atd., nemám náladu se v tom dále plácat – takže znovu jen zopakuju, že vše, co hodnotíš, hodnoť ke svobobě, a vyser se na další relativní pravdy – a možná pak objevíš i nějaké své jasné myšlení, zatím zaplácané pod miliardou konceptů
když tenhle fakt pochopíš, tak ti to dost usnadní život
ano, tak přibližně chápu svět jevů. Protože pod ani za jevy se dostat nelze. Není žádný rozdíl mezi tím, jak se něco ukazuje a tím, čím opravdu je z toho důvodu, že neexistuje žádná rovina „opravdových“ věcí tak jak jsou, neměnné, průhledné a definitivní. Změní se jedna podmínka – a může se změnit celý jev. Ano, tak tomu je a jinak už nebude. Není snadné toto snášet a proto taky leckdo tuto skutečnost ignoruje obratem k iluzi absolutní, jisté a neměnné pravdy, která skutečně trochu může život zpohodlnit, neboť nevyžaduje myšlení. Ale dost už o tom.
Pokud jsem narážel na svobodu, ne že bych ji chtěl relativizovat, spíše jsem nevěděl, jaký typ svobody máš namysli. Protože jestliže jeden stát opustí EU, opouští tím systém práv a povinností (byť třeba byrokratický, nevím, jestli může být i nějaký jiný), kterým byl s EU vázán. Čímž se skutečně v určitém smyslu osvobozuje, ale osvobozuje se od svých práv a povinností, ne od nějakého vnějšího útlaku. Takže svoboda je v tomto hledisku pojata jako negativní svoboda – svoboda nemuset nic dělat, nikoho poslouchat a o ničem rozhodovat. Jenže je rozdíl mezi svobodou nic nemuset a svobodou něco smět. Přijít o povinnosti znamená taky přijít o práva. Anglie byla svobodná i v EU, dobrovolně do ní vstoupila a po celou dobu jejího setrvávání s ní souhlasila (i když se EU měnila) a kdykoli zase mohla odejít, což taky udělala. Je to totéž, jako bych já odešel ze zaměstnání – sice bych nějaké svobody získal, ale jiné zase ztratil. Proto si nemyslím, že Brexit je nějaké gesto směrem k ideálu svobody, je to spíše změna konfigurace práv a povinností, stejně jako opuštění zaměstnání nebo partnerského vztahu. Ale určitě tím nelze pojímat hodnotu svobody jako pouhé vymaňování se z jakýchkoliv vztahů. Pak by nemělo ani smysl považovat za hodnotu právní stát nebo společenské dohody.
Referendum o výstupu z EU bylo rozhodnutím, kam se má země v budoucnu ubírat, jaký směr zvolit na rozcestí. A jak už to v životě bývá, člověk je občas vystaven před volbu dvou či více přijatelných, avšak vzájemně se vylučujících možností, přičemž žádná z nich není univerzálně dobrá či špatná. Realita má mnoho podob a rozměrů, přičemž není možné z nějakého objektivního úhlu pohledu nahlédnout realitu v její úplnosti a definitivní platnosti. Ani „přirozený“, „zdravý“ či „selský rozum“ či podobná fikce nám k tomu nepomůže. Ať už si člověk zvolí zaměstnání, ženu, politickou stranu nebo co si dá k večeři, není jeho volba ničím jiným než vyjádřením jeho vlastní situace, preferencí a vůle se vůbec k něčemu rozhodnout s ochotou přijat riziko nesprávnosti volby a takřka jistotu, že svou volbou nutně provždy ničí možnost zcela jiné, možná i lepší reality. Je ale iluzorní chápat svou volbu jako jedinou platnou nebo univerzálně nejlepší či „skutečné pravdě“ odpovídající, takový přístup se spíše podobá ideologii. Svět a samotná existence v něm člověka neustále vrhá do zapeklitých hádanek, k nimž nenabízí žádný návod k řešení ani možnost si ověřit správný výsledek. A velikost člověka se projevuje schopností tuto situaci snášet s tím, že nepodlehne iluzi považovat své řešení za jediné definitivně správné, více skutečně, nadčasové, samo sebe ospravedlňující a jiná řešení popírající. Je to schopnost přijímat rozdílné jako jiné, nikoli jako negativní a protikladné. Schopnost akceptovat fakt, že vlastní vidění světa a sebe sama v něm je jen vždy dílčí, dočasné a neprivilegované v množství jiných perspektiv, které je možné zkoumat, hodnotit a případně ctít, ale přitom netoužit po jejich vyklizení ze scény a dosadit místo nich univerzální perspektivu vlastní.
Podle mého názoru bylo referendum o Brexitu právě příkladem toho, kdy musí člověk zvolit jen jednu možnost, aniž by měl k dispozici jednoznačné indicie toho, která z možnosti je správná či lepší. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že pro obě možnosti se vyslovilo téměř stejné množství lidí v průřezu celé společnosti. Ne každý se však dokázal s touto situací vyrovnat důstojně, vyslovit svůj názor, naslouchat názoru opačnému a udržet jeho legitimitu. Leckdo, jak je vidět na těchto stránkách, tuto volbu agresivně vyhrotil do souboje dobra a zla, rozumu a hlouposti, zákona a bezpráví nebo svobody (snad je tento pojem srozumitelný i když je napsán malými písmeny) a otroctví.
Ale i ostravský pivař, generál po bitvě, v euforii těsného vítězství svého názoru by si měl nasadit hlavu zpět na krk a uvědomit si, že Brexit byl rozhodnutím jen poloviny zúčastněných, nikoli velkolepou suverénní manifestací božské pravdy, jakkoli podporované nesmyslnými poukazy na historii totalitních režimů, ekonomickými ukazateli či nějakými bůhví proč nespecifikovanými, ale „odvážně naznačenými“ zločinnými ideologiemi odněkud z Blízkého východu.
Kdyz vyhraje fotbalovy tym nad jinym 3:2 je to tesne, nicmene vyhral. A urcite se to vsem fanouskum porazeneho muzstva nelibi a nekteri se to budou snazit vsemozne okecat, pripadne zpochybnit. Vyhra je vsak vyhra ikdyz si nejsem nadale jisty zdali to plati i v nastolovanem systemu, kdy 2+2=5 Katastrofickou pravdou urcite je, ze zeme je nazorove rozdelena. Otazkou zustava, kdo za to muze.
Přesně tak, když vyhraje fotbalový tým, tak zkrátka vyhraje. Výhra je prostě jen výhrou, ničím víc, ničím míň. Vítězstvím toho týmu, který hrál podle dohodnutých pravidel lépe. Jistě by tedy nedávalo smysl výhru vítězného týmu zdůvodňovat nějakou morální nebo rozumovou nadřazeností jeho hráčů, čistějšími úmysly nebo poctivější hrou. Také by jistě bylo dětinské zastírat fakt, že proherce dal dvě branky, nějak znevažovat jeho herní kvality nebo jej obviňovat z nějakých podvodů, podplácení rozhodčího, dopingu nebo jeho prohru zdůvodňovat morální, náboženskou nebo rasovou méněcenností hráčů (pokud by tedy na něco z toho neobjevily objektivní důkazy). Výhra ukazuje, kdo si ve hře vedl lépe, nijak neabsolutizuje výkony jedné strany a nezatracuje výkony strany druhé. Stejně tak sportovní komentátor hodnotí uznává a kritizuje výkony obou stran. Nacionalistický fanoušek vidí jen body v tabulce nebo týmovou fotku s pohárem.
A že je země názorově rozdělena, není katastrofickou pravdou, ale pravdou pozitivní a demokratickou. Názorová pluralita je podstatnou známkou svobodné společnosti, kde každý její člen může vyjádřit svůj pohled na skutečnost a přijímat pohled odlišný. Názorová shoda neznamená nic než to, že ve skutečnosti máme co do činění jen s jedním úhlem pohledu.
to asfad – na sáhodlouhé elaboráty o ničem nemám náladu, jen znovu opakuji, že angličané si zvolili SVOBODU, a za to jim patří neskonalý dík. Znovu zopakuji, že islám je zločinná ideologie, která už ze svého samotného principu porušujue základní lidská práva, která jsou ukotvena ve všech ústavách demokratického světa, a hlavním cílem této zločinné ideologie je rozvráttit náš způsob života. Možná jsi četl i Orwella – takže si z něj dovolím citovat – „každá moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně“ – a tenhle citát přesně sedí na současný stav spolku s názvem Evropská Unie. Tečka a nazdar.
a oni Angličané stáli před volbou mezi nějakou svobodou a nesvobodou? v čem jsou teď svobodnější? to tam už neplatí zákony? nebo v tom, že se vyvázali z podmínek nějakého společenství nebo smlouvy, ke kterým se před tím dobrovolně zavázali? copak svobodný člověk přestává být svobodný, uzavře-li s někým o něčem dohodu? nebo co je pojem svoboda, psaný verzálkami, není to náhodou jméno příštího premiéra, že si zvolili SVOBODU?
islám není zločinná ideologie, je to náboženství. A některá náboženství jsou v rozporu s některými demokratickými principy v moderním slova smyslu, nicméně pouze tam, kde jsou praktikovány v rozporu s platnými zákony. víra není zločinná, jen činy, které jsou v rozporu s legislativou. věřit člověk může v co chce, hodnotí se konání. to samozřejmě platí i o křesťanství. nicméně mi není jasné, jak to všechno souvisí s Brexitem.
nevím, co je to „náš“ způsob života, kdo jsme „my“, pořípadě „vy“ nebo „oni“.
Ano, Angličané stáli před touto volbou. Svobodnější budou v tom, že si dále budou už vládnout sami – se vší odpovědností, která k tomu patří a nebudou vázání na šílená rozhodnutí zkorumpovaných, neschopných a nikým nevolených bruselských úředníků, a také už nemusí nést následky ideologického vymývání mozků….Pokud velmi naivně narážíš na to, že se Britové k EU dobrovolně připojili, tak ti jen řeknu, že se dobrovolně připojili k úplně jiné EU, která se mezitím transformovala v naprosto šílený a zkorumpovaný spolek, vedený neomarxistickými blouznivci k totální katastrofě……
Islám je zločinná ideologie, není to žádné naboženství, za to se jen maskuje, na tom trvám. V náboženství musí být i díl svobody, hlavně té osobní – což v islámu aboslutně neexistuje – islám vstupuje do každého prvku v životě, není tam ani kousek svobody. Dále náboženství musí být odděleno od politiky – což islám už ve svém samotném principu odmítá – on je totiž hlavně politikou. Zkus si zjistit, kolik je v islámu % textů týkajících se skutečných náboženských otázek a kolik % je textu týkajícího se toho, jak se chovat k jiným náboženstvím a jinověrcům a jaké jsou sankce za odpadlictví……..navíc islám je koncipován tak, že se musí brát doslova, jinak to není islám – to jen, pokud narážíš i na jiná náboženství a jejich některá kontroverzvní místa. Jediné, s čím s tebou souhlasím je to, že se hodnotí až samotné konání – a proto znovu opakuji, islám je zločinná ideologie
tak pokud vycházíš z předpokladu, že úředníci v Bruselu jsou šílení, zkorumpovaní, neschopní neomarxističtí blouznivci směřující k nějaké katastrofě, tak ono to pak logiku dává. Samozřejmě neočekávám, že bys dovedl něčím smysluplným svá tvrzení podložit, ale dobře se to poslouchá a určitě to na leckoho zabírá. Stejně jako vize, že si Britové budou vládnout sami. To jsem tuším zaslechl v pohádce Pekařův císař. Tam se samozřejmě jednalo o komunistický podtext. Ale i na to hodně lidí slyšelo (a asi ještě slyší). Nuže doufejme, že v Londýně se žádný zkorumpovaný blázen nevyskytne.
Co se týče islámu, je to v bleděmodrém totéž – asi by to chtělo taky leccos dokázat nebo zdůvodnit, třeba proč by v islámu neměla být svoboda nebo proč by vstupoval do každého kousku života – to se jistě snadno řekne, ale chtělo by to nějakou zevrubnější analýzu nebo schopnost přemýšlet nad fakty. A vyhodnocování poselství náboženského textu nebo zákonu podle počtu procent nějaké konkrétní problematiky – no to je věru novátorský přístup k chápání víry…
no nemá cenu o tom asi diskutovat. Když nemůžeme pracovat ani se základními fakty nebo ověřovat tvrzení, pak se tato nenávistná rétorika hodí na osočení kohokoli, stačí jen doplnit jiné proměnné za momentální x = Brusel a y = islám. Osobně teda doufám, že toto není běžný vzorek myšlení českého člověka, ale jsem k tomu spíše skeptický. Ale stejně se nejvíce těším, až si tam na to ostrově začnou lidé vládnout sami…. to bude krása…
byl jsem v Tatrách na jedné zajímavé akci s velkou mezinárodní účast – a v pátek ráno, když byly oznámeny oficiální výsledky, tak začala hromadná oslava toho, že obyčejní Angličané, když měli možnost si zvolit mezi svobodou a zatuchlým teplem, tak zvolili SVOBODU! A už po několikáté ukázali světu, že zdravý rozum je mnohem více, než nějaké umělé německo-francouzské ideologie, které Evropu historicky vždy hodily do víru katastrofy – Velká francouzská revoluce, nacismus, komunismus, environmentalismus a teď ten jejich poslední, naprosto šílený experiment s vytvořením nového, univerzálního Evropana, plus s tím související šílenství, které vedlo k otevření všech bran pro masívní vstup zločinné ideologie z Blízkého Východu, které se velmi mazaně maskuje jako „náboženství“. Tato zločinná ideoligie z Blízkého Východu je pro Evropu, tak jak ji ještě známe, skutečným konečným řešením, a její jediný pozitivní fakt, že definitivně zarazí všechny potenciálně následující německo-francouzské idelogické experimenty, je jako děkovat šílenému doktorovi, který ti uzdraví ruku tím, že ti uřeže hlavu. Takže nezbývá než zvolat Vivat England and Wales, a doufat, že tento počin vyvolá velký dominový efekt……
„Takřka čtyřprocentní většinu hlasů pro opuštění unie už asi nešlo tak dobře zmanipulovat.“
Většinová převaha nebyla čtyřprocentní, ale dvouprocentní: cca 52% : 48%. To jenom když už je řeč o manipulaci….
Jinak Britové jsou v podstatě asi dost duševně omezený národ, když je v jeho obyvatelstvu jen o dvě procenta více rozumných a uvážlivých občanů než sluníčkářů, přisluhovačů eurodespotismu a naprostých idiotů ovlivněných médii… To teda měli sakra štěstí….
Obyvatelstvo Londyna ted tvori snad z poloviny muslimove a maji i sveho starostu. Proto to referendum konci tak tesne. UK nema nejmensi duvod setrvavat v EU. Smesny je i argument o pristupu na jednotny evropsky trh. Rocni deficit obchodni bilance UK na trhu EU je asi 68 miliard eur, zatimco Nemci jsou 82 miliard v plusu. Ti veru nemaji zajem aby z takoveho zlateho dolu nekdo utikal a tim omezoval jejich zisky.