Vzpomínám, že jsem v životě potkal jen dva Klementy. Jedním z nich byl spolužák z mateřské školy Láďa Klement a druhý, který se tak skutečně jmenoval křestním jménem se mnou hrál na jednom městském plese v Karviné.

Nejznámějším Klementem ovšem zůstává náš první dělnický prezident. Rodák z Dědic u Vyškova si k bolševickému světovému názoru přičichnul už v raném věku. Kovaný komunista později během 2. světové války působil v čele exilové vlády v Moskvě, později pomohl iniciovat státní převrat a v roce 1948 se stal konečně prezidentem ČSR (to další „S“ bylo přiřazeno ke zkratce názvu země až v roce 1960, kdy jsme se konečně stali vysněnou „Socialistickou Republikou).

Od dětství do nás hustily sračky o demonstraci na pražském náměstí, kdy se Gottwald právě vrátil z Hradu. Lidí se tam opravdu sešlo mraky. Masy se prostě nechaly zblbnout a dnes se jim ani nedivím. Sotva skončila hospodářská krize přišel Hitler a za pár let nám ničili města tzv. „spojenci“. Po válce se zrádci a kolaboranti nakapsovali, zatímco prostý lid opět pískal kudlu. Marxovy fantasmagorické myšlenky se v té době zdály být velice smysluplnou alternativou. Baví mne, kterak se dnes snaží někteří tendenční „historikové“ přesvědčovat, že lidi na to náměstí nahnaly jednotky Lidových Milicí.

50. léta jsem osobně nezažil, ale z vyprávění pamětníků vím, že to nebyla až taková sranda. V poválečné době byla obecně bída, potraviny na lístky a komouši dělali dusno. Dnes v roce 2020 však mohu prohlásit: „Klemente – jsi břídil!!“

Gottwaldův (a později i Zápotockého) teror odsoudil k smrti kolem 250 osob. Před pár lety mi jeden slovenský kolega sdělil, že od doby samostatného státu v roce 1993 v oné malé zemi bylo zavražděno nebo zmizelo více než 10 000 lidí. A letos přišla požehnaná doba covidová. Nepamatuji, že by komunisti někdy obecně vyhlásili stanné právo. Nejsem si jist 50. lety ani dobou sovětské invaze, ale nikdy jsem o tom neslyšel.

Komunistická vláda v sezóně 1968/1969 zvládla v ČSSR pandemii Hongkongské chřipky, při které zemřelo ve světě až 4 miliony lidí bez současných zločinných serepetiček. Jako školák jsem měl radost, že školy byly zavřené celé dva týdny. Přitom o dva měsíce se opět slavil Klementův Vítězný Únor.

Zločinní bolševici rušili lidem živnosti. Totéž dělají současní „zákonodárci“. Nepamatuji si rovněž, že by kdy komunisti zavřeli hospody, rušili divadla a zakazovali lidem se líbat (na to si potrpěli tenkrát nejvyšší státní představitelé) nebo si podávat ruce. Rovněž neuvrhli staré lidi do nekonečné izolace a nešťárali se jim každých pět dní v mozku pod hrozbou pokuty 3,000.000 Kč(s). V proklínaném socialismu už lidé zhruba věděli, co mohou od bolševika očekávat, v současnosti je naše vláda (a nejen naše) naprosto nevyzpytatelná.

Rudokožci znárodňovali a rušili pivovary. Přesto tenkrát mělo každé pivo svou osobitou chuť a Heineken či Anheuser Busch byli drženi v dostatečné vzdálenosti od našich hranic.

Démonizovaná STB byla proti dnešnímu aparátu sledování a fízlování pouhou bandou diletantů. Dlužno však říci, že většina občanů si větší část svého soukromí nechá ukrást naprosto dobrovolně.

Ve svém nedávném příspěvku Vyčpělý svátek, jehož obsah zmizel a zůstal pouze název jsem mimo jiné komentoval večerní zprávy ČT 17. listopadu. V nich si naši papaláši brali do předpisově zahadrovaných hub slova jako „svoboda“ či „demokracie“, která se stala částečně i kvůli nim pouhými bezobsažnými floskulemi. To nebylo k smíchu ani k pláči, leč k blití. Demokracie určitě neznamená anarchii, ale svoboda projevu NEMÁ žádná „ale“, „pouze“ „zpravidla“ nebo „v případě,že“. Jestliže se to snaží někdo do ní implantovat je to ŠPATNĚ. Dále jsem zmínil, že Babišovy narozeniny by se měly slavit jako Den Celonárodního Smutku.

Připíjím vychlazenou petkou všem dnešním oslavencům. Ať žije Klement!