Za sve prijmeni vetsina lidi nemuze. Ani za sve krestni jmeno. Za to mohou vetsinou rodice a za prijmeni ty generace pred tim.

Asi pred puldruhym rokem tenkrat jednadvacetilety americky student navstivil Severni Koreu. Nevim, co tam hledal, nicmene na chodbe nejmenovaneho hotelu sundal se steny propagandisticky plakat s Kimem [zdroje neuvadi zdali se jednalo o Ir-Sena, Cong-ila nebo dokonce Cong-una]. Jeho cin byl nahran na hotelovou kameru [ty dnes maji dokonce i v KLDR] a mladik vyfasoval u soudu plnych 15 let v severokorejskem lagru. Nyni se po diplomatickych jednanich mezi obema zememi vratil, ovsem v komatu, ve kterem se pry naleza skoro rok.

Dosti tragicka zprava. Nejvice alarmujici je vsak na cele skutecnosti fakt, ze mlady delikvent, ktery se zrejme touzil stat zamorskym severokorejskym disidentem se jmenuje Otto Warmbier [nemecky a vlastne i anglicky "teple pivo"]. S takovymto nestastnym  prijmenim muze, bohuzel od zivota ocekavat pouze nestesti a to zejmena v hospodach, kde se neprozirave predstavi. Jedina moznost jiste zachrany je vyhledove prestehovani do UK, kde prave ejly stylove prilis nechladi a takoveto rouhacske jmeno se tam ztrati.