Jak vždy tvrdím, dobrý sládek se pozná na nízkostupňovém pivu.

Tzv. piva „výčepní“ (do EPM 10,99) mají své výhody. Mají nižší obsah cukru a také alkoholu. Proto při osvěžení jejich pomocí je nižší i případ těžší opilosti. Popíjet mok s nějakými 3% alkoholu zvládne i adolescent. Proto také v civilizovaných zemích zákony umožňují legální konzumaci piva už od věku 16 let.

Nemusí samozřejmě jít jen o klasickou 10°. Už několik sezón je v létě v módě pivo „osmička“, která se však často svou cenou od obvyklých plnokrevníků neliší. Osobně jsem nejnižší EPM na našem pivním trhu zaregistroval na hodnotě 6%. Jednou se jednalo o svrchně kvašené pivo ze Zíchovce, podruhé jsem objevil výčepní „šestku“ z Frýdlantu u Segala.

Chutná, dobře vyvážená 10° je mým oblíbeným nápojem a je-li k dispozici, vždy s ní zahajuji jakoukoliv degustaci. Podle mne má být uměřeně hořká, snadno pitelná bez zjevných senzorických chyb, má mít vlastní tvář, ale na druhé straně neobtěžovat svou nucenou extravagantností. Mám rád i jemné chlebové doznívání.

Za ideální 10° třeba považuji mnou nedávno objevený Minimax z Kroměříže. Ani se nesnažím tuto značku literárně vystihnout. Prostě je to truňk, který je mi důvěrně známý, ačkoliv jsem se s ním setkal poprvé. Nemusí se o něm zdlouhavě přemýšlet a plní svou primární funkci. Hasí žízeň a potěší.

Minimax je hasicí přístroj, s nímž nás učili manipulovat zejména na lodích, kde jsem byl členem posádky. V mé požárnické praxi jsem jej však prozatím nepoužil.

Napadá mne příhoda z doby mého vlastnictví turistické chaty na Kružberku. Jednou se tam usadil nějaký rýpal, který když se dozvěděl, že jsem navštívil skoro 100 zemí světa chtěl si hojit komplexy a být chytrý. Zeptal se mne na zeměpisný název jakéhosi norského ledovce a připojil otázku, zdali jsem tam byl.

Odpověděl jsem diplomaticky:

„Nevím, jak se tento ledovec jmenuje, ale zato vím, jak se norsky řekne hasicí přístroj:     BRANSLUKKER………!