Je to již více než 150 let, co Karel Napoleon Balling – profesor na pražské Polytechnice vynalezl svůj legendární systém měření hustoty piva. Od těch dob máme svou točenou nebo lahvovou „desítku“ či „dvanáctku“. 

Tato čísla uváděna ve stupních nevypovídají o obsahu alkoholu, nýbrž o hustotě extraktu původní mladiny, čili kolik sušiny ze sladu bylo přidáno do roztoku, který se později vaří s chmelem a následně se nechává zakvasit, čímž vznikne blahodárné pivo. Ballingova stupnice se ujala i ve světě a ve zdokonalených modifikacích se používá dodnes. Vlastenec a český obrozenec Karel Balling, který se zasadil aby se již v 19.století vyučovalo na pražské technické univerzitě v češtině, by však dnes žasnul, kterak je s plody jeho vědecké činnosti nakládáno v jeho milované vlasti.

Od roku 1994 již nemají výrobci ze zákona povinnost uvádět stupňovitost piva a tak zůstal pouze předpis, že označený ležák musí mít minimálně 11 stupňů. Toto slouží především pro účely daňové diferenciace – pro spotřebitele může mít orientační funkci uvedený obsah alkoholu, případně energetická hodnota v kJ | l. Pro laika tato změna nemá zdánlivě význam, avšak zejména velké pivovary dokáží na základě oné úlevy vymyslet hotová kouzla. Pivo „výčepní světlé“ obecně zvané „desítka“ mívá ve skutečnosti s bídou 9 a často i méně stupňů, některé speciální značky, které se v řetězcích supermarketů prodávají za cenu tří i méně korun pak s pravým sladem snad nejely ani v jednom vlaku. Stejně se můžeme o stupňovitosti pouze domnívat u alkoholicky mocnějších piv. Navíc převážná většina velkých a někdy dokonce i středních pivovarů dnes vyrábí různé druhy svých tovarů „moderní“ metodou HBG, což je prachsprosté ředění jediného vícestupňového pivního roztoku vodou na požadovanou hustotu (řídkost) jednotlivých typů piv. Klasická separovaná výroba desítky, dvanáctky případně silnějších kalibrů se dochovala povětšinou v pouze menších poctivých provozovnách. Je však zajímavé, že i přes snahu velkovýrobců a jejich úmorné klamavé reklamy se  české pivní veřejnosti tyto ostudné novinky prozatím neujaly.

Nikdy jsem ve výčepu neslyšel, že by host výčepního požádal o Premium, Classic nebo výčepní světlé. Vždy si řekne o desítku, dvanáctku, případně o jedenáctku nebo mok silnější .

Orientační stupně Ballingovy škály jsou nuceni nastudovat i samotní hostinští. Občas jsou jejich čísla nepřesná, či dokonce zavádějící, pivního patriota však vždy zahřeje u srdce, když si „desítku“ objedná třeba i očividně nezletilý mladík, který o tradiční stupňovitosti českých piv snad jen slyšel od svých rodičů. Ve vybraných provozech bylo kdysi povoleno pít „osmičku“, dnes se minipivovary, zejména během vánočních a velikonočních svátků předhánějí, kdo vyrobí nejhustší (což nemusí být zákonitě alkoholicky nejsilnější) pivo. A jaké jsou na tomto poli současné české rekordy? V Tescu lze zakoupit černý 24° Primátor Double a pražský pivovar U Medvídků vaří hutný stěnolez, který čítá úctyhodných33 stupňů!