E.M. Remarque v hlavním městě Portugalska strávil noc, já den.

Nebylo to poprvé. Lisabon jsem měl možnost několikrát navštívit již od roku 1990. Je to pěkné město, které má svou atmosféru, leč výběr piv žalostný. Tak tomu bylo i letos. Pěkné hospůdky s lokální atmosférou, převážně však na čepu místní Sagrez nebo Superbock. Ten název zní odvážně, ale je to stejná sračka jako Sagres. Uvažoval jsem jak zabít odpoledne, neboť na loď jsem se mohl vrátit až večer. Vypadalo to na posezení v nějakém lisabonském šenku, kde bude jídlo mnohem chutnější než čepované pivo. Dokonce jsem uvažoval i o tom, že bych přešel na víno. Nakonec jsem se rozhodl vystoupat městskými uličkami až k místní pevnosti, která se myslím jmenuje St. Jorge. Zatímco před 24 lety jsem tu byl skoro sám a volně se procházel parkem, dnes po mne chtěli 6 EUR vstupné. To si nechte, loupežníci. Rozhodl jsem se někde poobědvat a vrátit se zpátky na lodˇ. Okolí pevnosti mi připomínalo Štramberk a hospody vypadaly poměrně lacině. A pak jsem TO objevil. U objektu s nápisem Corvo azul (modrý havran), který vypadal jako stánek se suvenýry byla umístěna magická cedulka: Cervejas artesanas! Náhodou jsem narazil na stánek s portugalským minipivovarským pivem. Majitel podniku mne srdečně uvítal, bylo zřejmé, že příliš mnoho zákazníků tam nechodí. Svěřil jsem se mu se svým záměrem ochutnat co nejvíce lokálních značek. K současnému datu fungují v této pyrenejské zemi pouhé 3 minipivovary a asi 6 dalších je v plánu. Nu což. Nějak se začít musí. Okusil jsem jako prvý žitný ale s lisabonské provozovny San Ana. Klasický minipivovarský ejl, jen to žito mi tam jaksi chybělo.

Dalším portugalským minipivovarem je Letra, což znamená písmeno. A skutečně každý  druh z tohoto podniku má písmeno v označení. Ale co až dojde abeceda? Letrovský Pilsner je dobrý, neboť má svou chuť. Prozatím nemá žádnou tradici, ale chutná mnohem lépe než náš profláklý PU. I tmavý porter od Letry je delikátní. Ještě mi šéf nabízel stout a vánoční speciál, já jsem však změnil značku a ochutnal pšeničňák ze třetího a prozatím posledního portugalského minipivovaru Sovina. Tam již se dalo otevřeně hovořit o senzorických chybách, nicméně nic lidského a řemeslného mi není cizí. Sovina je prý slangové označení šetřílka, který nerad utrácí a skrblí. O to zajímavější je, že za láhev archivního sovinského piva, které dokvašuje v dubových sudech po portském vínu chtěli celých 29 EUR! Co nadělám? Takové u nás neseženu. Zbylo mi ještě pár drobných a objevil jsem madeirskou pivnici s Coralem. Vhodný závěr přínosného odpoledne. Nakonec jsem neodolal a koupil si jeden točený Sagrez v jedné z četných místních putyl.

Militarismus německé lodi na mne dolehl plnou vahou. Láhev archivního piva považovali za prostředek k pašování zakázaných lihovin a málem mi drahou Sovinu zabavili. Nakonec jsem ještě měl problém najít funkční lednici, ze které by mi nikdo můj poklad neukradl. Po půlnoci jsem archivní mok s celými 8,5% alkoholu otevřel. Bylo to ušlechtilé pití. Nakyslost a charakteristická příchuť portského trochu zakryly původní chuť piva, nicméně zkušenost je to parádní. Otázkou zůstává, zda-li nebyla přece jen trochu předražená.