Dnešní příspěvek je víceméně o německé železnici (a okrajově samozřejmě také o pivu).

Po příjemně strávených dvou týdnech na říční lodi River Harmony jsem mel v plánu přestěhovat se z Basileje do Antverp a nastoupit tam na jiné plavidlo. Bohužel krátce před odjezdem jsem se dozvěděl, že se pokazilo zdymadlo kdesi u Regensburgu a dotyčná loď tam uvízla.

V den me cesty opět vyplula, avšak záhy měla poruchu motoru. Doháněla zpoždění, takže po cestě nikde nekotvila a já od ní vzdálen několik set kilometrů nevěděl přesně, kam si mám koupit lístek na vlak. Na hlavním nádraží v Basileji před šestou ráno lístek stejně nekoupíte. Nakonec jsem se rozhodl pro Norimberk, kde měla loď dorazit večer.

Vybral jsi nejbližší možný spoj se dvěma přestupy. V prvním vlaku byl k dispozici pouze pšeničný Edinger.a pak ještě točený Bitburger za 4 eura, kterého jsem přepitý a který mám na loď zadarmo. O palubní zábavu se starali řvoucí němečtí caparti.

Hned v první stanici Freiburg zaměstnanci DB uzavřeli kolej a náš expres nabral zgruntu 90 minut zpoždění. Polkl jsem dalšího Bitburgera a začal analyzovat svou situaci. Jestli nepřijedu do Norimberku včas, mohu zmeškat svoji loď. A budu ji pak vlaky a autobusy naháňet po celém Bavorsku, případně Badensku – Würtembersku. Naštěstí jsem měl stále jistou časovou rezervu.

V Karlsruhe jsem přestoupil na rychlík z Paříže a opět se zpožděním dorazil do Stuttgartu. Tolik lidí na perónech jsem v životě neviděl. Následujícího dne byl v Německu státní svátek a podle toho to tak vypadalo. Připoj do Norimberku byl pochopitelně rovněž opožděn.

Na místo určení jsem dojel krátce po páté hodině. Po cestovních stresech jsem zapomněl na loď a myslel jen na pivo. Vyrazil jsem do Barfusseru a lajdácké DB jsem nechal daleko za sebou. Nefiltrovaný ležáček mi udělal dobře.

Narušené geomagnetické pole se vrátilo na své místo a já mohl zase klidně uvažovat. První má narovnaná myšlenka byla na další pivo. Ve stánku u nádraží jsem odhalil čepovaný  mok Balkon z jakehosi pro mne doposud neznámého minipivovaru z Norimberku. Celkem zajímavá chuť. Jako by tam někdo kápnul trochu růžového oleje. Jsem osvěžen a připraven na další dobrodružství.

Tímto můj podivuhodný den neskončil. Následovala cesta do odlehlého přístavu, příprava na případný nocleh v lese, několikakilometrový přesun k nejbližšímu zdymadlu a skok na palubu lodi s 20 kg zavazadly.

Ale to už je jiná – nepivní kapitola.