Minipivovarská hospoda v Dolním Sklenově tradičně patří ke stabilním scénám divadélka Zběsilá pípa. Dne 6. června tam náš sehrál nový pivní muzikál s názvem Pivařky.cz.

K samotnému hudebně-dramatickému dílu stačí říct jen toto: Autor (já) jsem se tentokrát snažil vedle prezentace problematiky nečisté konkurence splatit svůj imaginární dluh spočívající v genderové imbalanci postav. Proto jsou na rozdíl od předchozích inscenací v Pivařkách hned 4 ženské role. Zkoušení nebylo snadné, trvalo poměrně dlouho a došlo během něj k několika přeobsazením. Nakonec jsme usoudili, že je možno vystoupit před diváky.

Hukvaldský pivovárek je v rekonstrukci. Rozšiřuje kapacitu a prozatím nevaří. Nabízí piva z ostatních spřátelených minipivovarů. V sobotu jsme zrovna chytli Koníčka a Kohuta. Pivečko chutné, dobře se sedí a klábosí s některými z našich diváků, je však čas připravit scénu. Aktivní pivařka Bobina vytahuje odněkud lahvinku s domácí slivovicí. Je to naštěstí s bídou půllitr, tak zaplašuji jak se zdá zbytečné obavy o kompetentnost svých herců. Samotná Bobina pivo moc nepije, aby si nezkazila postavu a dává přednost vínu a lihovinám. Občas trochu ujede, proto jsem ji z preventivních důvodů jmenoval řidičkou na zpáteční cestu.

Sedm deset – poslední objednávky a je čas začít. Obecenstvo je docela ukázněné a vnímavé. Soustředím se při premiéře na reakce na vybrané repliky, abych věděl jak to zabírá. Více než půlhodinka pryč a zatím se daří. Konečně vstupuji do hry i já osobně. Nejdříve doprostřed erotické scény jako závozník pivovaru Sračkovar, později už v roli svatého Václava – patrona České Země. Napoprvé je výsledek uspokojivý. Příliš se neprojevila tréma, ani se nikdo z nás viditelně neožral, že by to bylo poznat. Po závěrečné děkovačce si Ozzie ještě nečekaně střihl svou árii sládka Poupěte z Josefa II.

Dopíjeli jsme svá piva a zbytek pálenky, když nás oslovil neznámý mladík a představil se jako místní domovarník. Na důkaz svého tvrzení nás počastoval několika lahvemi svého řemeslně vyrobeného piva. V množství informací jsem zřejmě přeslechl jméno neznámého dobrodince i případné údaje o jeho pivu. Nicméně doma jsem si docela pochutnal. Mok byl možná méně řízný a nebyl ani příliš tělnatý, ale jemně voněl po chmelu a disponoval i příjemným „kváskem“. Dva půllitry se doslova vypařily.

Děkuji tak touto cestou neznámému dobrodinci a přeji mu mnoho zdaru do další vařby.