Za mého pětitýdenního pobytu v Písku v roce 1991 jsem se seznámil s pivovarníkem Láďou Stoklasou.

Tento člověk pracoval dlouhá léta v protivínském pivovaru, později se stal provozním v písecké pivnici s jasným názvem Platan.

Láďa věděl o pivu skutečně hodně a měl v regionu hodně známých. Jednou mne dokonce seznámil se zpěvákem Michalem Tučným, který vlastnil nemovitost v nedaleké Lužici. Nejkrásnějším zážitkem však pro mne byla návštěva pivovaru Platan v Protivíně. Někde mám ještě schovanou fotografii jak láskyplně objímám ležácký tank.

Když se Láďa Stoklasa rozvyprávěl o pivu, byla skutečně radost ho poslouchat. Byl ve svých 46 letech už pomalu pamětníkem, od kterého bylo možno dosti se dozvědět. Nostalgicky vzpomínal na pivovary tenkrát snad ještě nedávno zaniklé.

Nejvíce básnil o pivovaru v Blatné. To bývalo pro něj snad nejlepší české pivo.V roce 1991 měl Platan úspěšnou sezónu a jeho chuť byla skvělá, přesto pamětník Stoklasa konstatoval, že proti tehdejšímu blatenskému je to pouze chudý příbuzný.

Kdy že ten pivovárek uzavřeli? Cože? Až v roce 1978? To už jsem začal pomalu na pivko chodit i do hospod a o dva roky později jsem již aktivně sbíral etikety a cestoval. Unikl mi blatenský pivovar tedy o pouhé dva roky!

Před pár lety jsem uvítal zprávu, že provoz v Blatné byl obnoven. Tentokrát už však jako minipivovar. Navíc výroba piva tam byla přidružená k výrobě destilátů a likérů. Z webových stránek jsem se toho moc nedozvěděl, tak jsem tam loni při návštěvě pivní akce v ČB zatelefonoval. I telefonické informace však byly celkem kusé. Pivo je k dostání v okolí, ale je ho vařeno poměrně málo. Budějovice jako odbytiště jsou v jednání, občas se pivo Kohout vyveze i do Prahy. Zavážky jsou však dosti nepravidelné.

Nevzdal jsem se a pokus zopakoval o rok později. Tentokrát jsem již hovořil se samotným sládkem. Ten mi už poskytl poměrně přesný popis výčepních lokalit blatenského piva. Vytvořil jsem si itinerář a návštěvu jednoho z Kohoutových stánků v Praze jsem přidružil ke své poznávací cestě do Jižních Čech.

Měl jsem štěstí. V libácké restauraci Monarch v centru Prahy (bližší informace o tomto podniku podám v mém příštím článku) jsem konečně po 18 let těšení okusil pravé blatenské. Na čepu byl pouze Kohout polotmavý, nicméně mi velice chutnal.

O dva dny později v budějovické pivotéce jsem zakoupil Kohouta světlého. Byl velice chutný. Hořký, s typickým českým „ocáskem“.

Jsem spokojen, avšak stále mne trápí dnes již nezodpověditelná otázka – jak asi chutnal Kohout z Blatné před rokem 1978.