Mám rád, když se do prostor starých zrušených pivovarů opět vrátí vyroba.

Počet podobných provozoven potěšitelně roste. Před více než 10 lety se rozjel Rožnov, sleduji vývoj situace v Kostelci nad Černými lesy, kde prozatím funguje minipivovar, ale v blízké budoucnosti by se měl údajně rozjet ostrý provoz.

Pivovar v Hořících v Podkrkonoší vznikl v roce 1885. Na svou dobu byl pohledný a velice moderní. V rámci optimalizace výroby jej komunisté uzavřeli bez náhrady v roce 1968.

Od roku 2013 probíhala rekonstrukce a již o pár let později se na naší pivní mapě etabloval hořický pivovárek Jungberg.

Jak bývá dobrým zvykem, v centru města je hledání této lokální značky celkem marné. Jako obvykle bodují nadnárodní koncerny, případně pár profláknutých značek regionálních. Kupodivu jsem jungbergské lahváče v atraktivních flaškách nahodou objevil v malém obchůdku s nápoji.

Pivovar, který leží asi 500 metrů od náměstí vypadá velice hezky. Rekonstrukce je znát, avšak objekt není nikterak načančaný a uchovává si kus své zjevné autentičnosti. Vedle samotného pivovaru v komplexu budov sídlí ještě pár jiných firem a hlavně jeden bar a jedna restaurace.

Trochu mne zklamalo, že pivovarská hospůdka nabízí rovněž Krušovice, avšak 4 druhy hoříckého na čepu mne naprosto usmířily. Desítka velice zdařilá. Mám rád pivka, která mi připomínají mládí. Výčepní světlé v českém stylu je prostě nedostižné.

Kupodivu dvanáctka byla opět méně chuťově výrazná. Člověk by očekával potuplovanou chuť desítky a hle! Nakonec je všechno jinak. Zajímalo mne i jak si pivovar vede se svrchním kvašení, ale byl čas opět odejít na autobus.

Hořice mi udělaly radost.