Dobře cvičený a nekompromisní britský pivař Mark Baverstock po téměř čtyřech letech opět zavítal do Ostravy.

Tentokrát není moc času, tak zůstaneme v Ostravě. O to více si to užijeme. Kvasný den začíná v Šatlavě u pasáže kina Vesmír. Mimochodem současné kino Vesmír je pro mne záhadným objektem, který snad dokonce patřil Vysoké škole báňské. Připomíná mi to paradoxní situaci, kdy se jistá zastávka MHD jmenovala Zimní stadión, přičemž dotyčný stadión Josefa Kotase (Poláci by vyslovovali Kutase)byl již několik let beze zbytku zlikvidován. Nicméně v Šatlavě dvanáctka filtr od Moravy (FM). Pořád mi to pivo připomíná Budvar v Jihlavě roku 1981, ale na polední dobu dobré.

Garážmistr v Garáži předpisově natočený „na hladinku“ mi chutná stále více. Instruuji Marka o správném čepování našich ležáků. Takhle to je standard, naopak pěna připomínající hasicí přístroj je severomoravský paskvil, který se snažíme se střídavými úspěchy vymýtit z naší regionální pivní scény. U Skákavého poníka (zjistil jsem, že výraz Prancing Pony by měl být spíše přeložen jako „vzpínající se“)  jsem si dal Hejkala, avšak mám obavu, že současná várka zase jde do „buráků“. Ani se nesnažím to svému spolupivaři vysvětlit. Ten je evidentně spokojen, zvláště když mu ve vedlejším Hobit Clubu natočí pivo do „jeho“ štamgastské“ sklenice. Na čepu mimo jiné znojemský 11°ležák Snail. Docela osvěžující.

Do Babylonu chodívám na Žabáka. Mají ho tam tradičně dobře ošetřeného. Dalším kouskem je Štajgr z Havířova. Dá se to pít, ale to skřečoňské mi chutná více. Mark obdrží od šéfa ještě jako pozornost podniku 1,5 l petku Žabáka 10°.

Je na čase ochutnat ještě Segala přímo u zdroje. Vyžaduje to asi kilometrový přesun, britský kolega evidentně nestačí mému ostrému tempu. Letos bude mít 61 let. U Segala potkáváme Míťu Dostála, který si na Markovi ověřuje své vědomosti z anglického jazyka.

Na závěr večera máme rezervaci v Kurník šopě. Z nostalgie si dávám nejdříve černou 10°Poličku. Ta je však docela fádní. Vzpomínám na dobu zhruba před 15 lety, kdy jsem ji pil v pražské hospodě Hrom do police. To bylo jiné pitíčko! Závěrečný Rychtář docela zklamal. Možná se mi to po propivařeném dni jen zdálo, ale možná, že ona značka začíná zvolna „čínštit“… Mark uzavírá den kolem 19.40 půllitrem výživného 16 stoutu z Kladna. Vypil toho za den více než já, ale vypadá docela opile. Vzpomínám, jak zhruba před 12 lety na našem penzionu Motýlek na Kružberku po 13 černých čtrnáctkách stál na stole a zpíval tradiční anglický žalm Jerusalem.

Jestli bude čas, tak si ještě dneska zajdeme na Nachmelenou opici.