Po polotmavém Mulatovi z nového olomouckého minipivovaru Buchťák jsem se rozhodl ochutnat i jiné jeho výrobky.

Mulat se mi zdál celkem chutný. Tak jsem byl zvědavý zejména na ležák. Ten buchťákovský má hořkost přímo v názvu (Zahořklý Buchťák). Je důkladně chmelen třemi druhy českého chmele a je to na chuti znát. Tady se touto surovinou opravdu nešetřilo! Údaj o IBU (nebo EBU) na etiketě chybí, osobně bych to číslo odhadoval někde mezi 45 – 50. Mok je opravdu hořkohořký. Není to naštěstí má nepříliš oblíbená hořkost pelyňková, ve které se obvykle utopí všechny další chuťové vlastnosti daného piva, ale i přes zdravou hořkost pivní jsem v onom Buchťákovi poněkud postrádal jemnější příchuť, sladovější střed a inovativnější doznívání. Nemám nic proti homogenním truňkům, ale tady by se určitě dalo uvažovat o nějakém stimulu rozvíjející degustační fantazii spotřebitelů. Avšak musím konstatovat, že toto pivo, které vystupuje jako hořký pilsner je nakonec celkem pitelné.

Jestliže mi ve světlém lageru chyběly některé zajímavější vůně, v jeho tmavé verzi jsem jich nalezl celou plejádu. Černý Buchťák je uvařen ze čtyř druhů humnových sladů na dva rmuty. Inzerovaná chuť po kávě je zde patrná, ale mok není jen sladký a karamelový. Každým douškem prostupuje příjemná vůně, která mi nejvíce připomínala některé britské ejly nebo mildy. Je vidět, že mnozí tuzemští sládci dosáhli mistrovství i v černých ležácích.

Možná, že příště ochutnám nějaký Buchťákův svrchňák.