Hospoda má být liberálním místem odpočinku. Má však také své zákazy a příkazy. Pivař bez discipliny by totiž skákal po stěnách výčepu jako opice.

Nejčastější a rovněž povinnou hospodskou cedulí je paragrafem podložené upozornění na zákaz prodeje alkoholických nápojů osobám mladistvým, podnapilým a řidičům. Zatímco u nezletilých pijáků je možno jejich věk vyčíst z osobních dokladů, identifikace osoby podnapilé, která již nemá dostat pivo či panáka je věcí velice subjektivní. Stejně tak – jak poznat šoféra? Výzva typu: „Předložte svůj řidičský průkaz a klíče od vozu“ je pochopitelně holým nesmyslem. Přestože je u nás hranice plnoletosti věk 18 let (a bylo to za První Republiky dokonce 21) viděl jsem kdesi kdysi dávno ceduli, která tento věk posunovala na pouhých 16 let.

Populární byly nápisy „Zákaz zpěvu a hulákání“. Zpěv, nebo aspoň to, co si pod tímto termínem opilec představuje do hospody nesporně patří. Naopak bych v pivnicích zrušil naprosto nestylové hrací jukeboxy a rádia. Reprodukovaná hudba omezuje restaurační umělce v tvorbě nových hudebních i literárních opusů a ruší pokusy hospodské veřejnosti o vlastní kulturní program.

Zákaz konzumace vlastních jídel a nápojů má svoje opodstatnění. Představte si šantán kam si hosté nosí své ešusy s obědy a otvírají si k tomu lahváče ze samoobsluhy. Jiné ovšem je když knajpa vedle dobrého piva nenabízí nic kvalitního k zakousnutí. V tom případě by mělo být vedení i personál podniku tolerantní a mohlo by stálým hostům umožnit přinést si nějakou tu pivní chuťovku z vlastních zásob.

Zákaz vstupu se psy ukazuje negativní vztah osazenstva hospody k domácím zvířatům. Naopak Zákaz vstupu sepsi poukazuje na snahu udržet si v šenku sterilní prostředí.

Hospoda je místo her. Povětšinou se v klasických pivnicích nehraje hazard o velké peníze, takže korunový mariáš nebo ferbl zase tak nevadí. Někteří hospodští však mají předsudky proti tomuto druhu zábavy neboť mají zřejmě své špatné zkušenosti s hádkami nebo dokonce i půtkami pramenícími ze střetů mezi jednotlivými hráči. Osobně mi mnohem více vadí proherní automaty a to nejen  kvůli samotnému aktu gamblingu. Ta monstra blikají a vydávají protivné zvuky, které zbytek hospody ruší v soustředěném pití.

Za protektorátu Böhmen und Mähren visívaly v hospodách, kde se koncem války točilo většinou jen třístupňové pivo výmluvné nápisy: „Zde nevedeme politické řeči“. Jak moudré a prozíravé. Restaurace byly vždy místa kde byl nejjednodušší odchyt nepřátel režimu. A platí to i dnes. Nebo si snad myslíte, že omezování svobody projevu a nasazování agentů – provokatérů patří minulosti?

Vedle vážně míněných pokynů jsou interiéry pohostinství i plné nápisů dekorativních a recesních. V USA se mi líbila cedule „Jsem hrdá na svého syna, který byl vyhlášen vězněm měsíce v káznici v New Daytonu“, v Přerově mne pobavil nápis: „Každého třetího hosta střílíme! Druhý právě odešel!“