Onehdy jsem projížděl obcí Velká Polom. Co mi to jen připomnělo?
Bylo slunečné sobotní odpoledne v červenci roku 1981. Náš rockový soubor Hastr (mimochodem stále hraje) naložil ve zkušebně aparaturu a vyrazil Škodou 1203 na „kšeft“ do obce Velká Polom.
Jeli jsme tam již s předstihem, abychom mohli v 19 hodin začít. Před dotyčnou hospodou, nebo snad místním kulturákem nás uvítal mladý pořadatel, kterého zbytek kapely nejspíš znal. Tentokrát však pro nás neměl dobré zprávy.
„Je mi líto, hoši, ale máte zákaz vystupování v okrese Opava!“
Jak je to možné? Nic jsme o tom nevěděli. Pravda, že tenkrát neexistovaly mobily, internet a sociální sítě (jen podobně jak dnes sociální případy). Co se vůbec stalo? Pořadatel každému z nás (mimo řidiče) nechal natočit jeden Zlatovar a nalít velkou vodku, pak nám ještě přidal (snad dokonce ze svého) stovku na benzín.
Tak nám rudokožec zkazil kšeft.
Později jsme si vzpomněli, že o dva týdny dříve jsme hráli ve Štěpánkovicích na Palestině (tak se to tam opravdu jmenovalo) a že s námi vystupoval tehdy velmi známý a zároveň na onu dobu dosti kontroverzní DJ Achim, vlastním jménem Jáchym Janík. Ten už měl tenkrát úspěšně zažádáno o vystěhovalecký pas za svými rodiči do NSR. Ten už měl bolševiky v paži!
Bohužel to za něj odnesla kapela Hastr.
Zákazy činnosti měli komunisti na všech úrovních vůbec v oblibě. Ať už šikanovali chartisty či umělce, kteří odmítli podepsat Antichartu v zimě roku 1977.
V roce 1986 zmizel z éteru a ze všech tehdejších sdělovacích prostředků do té doby miláček národa W. Matuška. Český věčný kovboj se prostě rozhodl věnovat se svému kovbojství přímo v USA. Nejvíce mne pobavila instrumentální verze jeho písně „Když máš v chalupě orchestrion“ z dodnes divácky vděčného seriálu Chalupáři.
Ze stejných důvodů byla vystřižena má oblíbená scéna s Martinem Štěpánkem z filmu „Čtyři vraždy stačí, Drahoušku“.
Podobné utrum měl i herec Jan Tříska, i když v jeho případě musel rudý režim trochu slevit, aby mohl odvysílat jistý díl seriálu „Třicet případů majora Zemana“ o případu bratrů Mašínů, kde Tříska prostupoval celým dějem a bylo technicky nemožné jej eliminovat.
Když jsme v listopadu 1989 chodili manifestovat na náměstí proti bolševikům, osobně jsem si nejvíce přál svobodu slova a aby skončila doba hnusného politického kádrování ve všech oborech lidské činnosti .
Současní vystudovaní demokraté předčili nedávno všechna má, i ta nejbizarnější očekávání.
Zrušením koncertu slavné světové zpěvačky Anny Netrebko v pražském Obecním Domě dokázala současná politická garnitura z našeho hlavního města, že bezezbytku zná závěry všech 16 sjezdů KSČ (nebo kolik jich vůbec bylo) a ovládá na jedničku učební látku instituce VÚML (Vědecký ústav marx-leninismu).
Nejvíce se činil politik na svém místě Jiří Pospíšil, který dokonce žmoulaje pokorně čepičku v ruce navštívil ukrajinskou ambasádu, aby mu tam posvětili plánovaný zákaz.
BĚŽTE DO HAJZLU, SOUDRUZI !
Pro takovéto diplomované hňupy je snad i škoda jakéhokoliv pohrdání.
Na zrušený koncert jsem se nechystal, dokonce navzdory svému uměleckému vzdělání operu moc nemusím.
Posledních pár měsíců probíhaly na internetu různé diskuze, takže je zbytečné opakovat, že zmíněná pěvkyně žije v Rakousku, má dokonce i rakouské občanství a do Ruska má z politických důvodů zakázaný vstup.
Naštěstí v kulturních zemích se neňahňají v zastydlé ideovosti či politické cenzuře a tak Anna Netrebko nemá o vystoupení nouzi. A nějakého servilního a zlovolného misomusa Pospíšila může mít lidově řečeno na háku.
Na tomto příkladu naše politická „reprezentace“ ukázala, že občany nehodlá okrádat pouze o peníze, ale také o kulturní zážitky.