Nemysli! Jestli myslíš, nepiš! Jestli píšeš, tak se nepodepisuj! Jestli myslíš, píšeš a podepisuješ se – tak se nediv!

Dobové aforismy s časů prokletého bolševismu opět nabývají svého významu. V našem státě dochází k rušení posledních trosek pro demokracii tak důležité svobody slova. To, co jsem před pár dny četl na stránkách MF Dnes (pro mne je to stále Mladá Fronta) mne skutečně dostalo. Článek se zabývá nehorázným projevem stalinovce Grebeníčka, který v období výročí smrti národního mučedníka Jana Palacha pronesl na půdě sněmovny hanlivý příspěvek. Upřimně řečeno: co jiného bylo možno od takové staré bolševické struktury očekávat? Problém však tkví v něčem jiném. Autor článku si pohrává s myšlenkou, že by za podobné projevy měl být autor (tedy jestli to není zrovna poslanec) trestně stíhán. 23 let po revoluci během které byla denně probírána svoboda slova a názoru. Kde je náš velký vzor USA, kde je příslušný „první“ článek jedním z nosných pilířů americké ústavy? Zapomínáme, že svoboda projevu je jedním z hlavních ukazatelů demokracie. Když v roce 1993 vznikal zákon o zákazu propagace hnutí potlačující práva občanů nějak se z něj vytratilo slovíčko „komunismus“. Není divu. Pro samý samet se tehdejší prominentní revolucionáři po roce 1989 domluvili s představiteli někdejší komunistické moci, rozdělili si nově důležité posty a bývalým zločincům zajistili beztrestnost, případně si je vzali sebou jako zkušené poradce na Pražský Hrad. Dělala se za historií tlustá čára a letělo pacifistické heslo: „Nejsme jako oni!“. Po letech se však oficiální, nezakázané názory mění. Komunisté počtem preferenčních hlasů šlapou vládnoucí mafii na paty, proto je třeba je po bezmála čtvrtstoletí bezvýhradně zrušit. Do ubohé a průhledné kampaně jsou zatahovány i děti a studenti, kterým prozatím vlastní názor chybí a tak je nutno jím jej vytvořit.

V konečném důsledku to prakticky znamená, že jestliže někdo vysloví nebo nedejbože napíše tezi, která není v souladu s oficiální dogmatikou, ocitne se na hraně zákona. Článek v MF Dnes chválí sousední Slovensko, ve kterém již takovýto rebel může vyfásnout z fleku 3 roky natvrdo. Slováci byli vždycky o krok před námi.

To jsme to dopadli! Budeme se jako kdysi bát v hospodě otevřít hubu, novinářům rozdají náhubky a naše vzkvétající vlast bude opět plná politických vězňů. Tento trend již odstartoval olomoucký řidič Smetana. A vy, pivaři nebudete od ničeho ochráněni. Za pár let se budete bát prohlásit, že plzeň je sračka, neboť vám bude hrozit trest za pomluvu a urážku Rodinného stříbra. Pivnice se opět naplní Bretschneidery (agenti – provokatéři), kteří budou s nic netušícími hosty zavádět řeč na témata bratří Mašínů, úspěchů misí NATO nebo prospěšné globalizace pivního průmyslu. Nějak bylo, nějak bude. Historie se odvíjí po spirále, ale kdybych se díky časové smyčce dostal do listopadové Prahy v roce 1989 a uviděl mladého studenta kterak za plamenného projevu humanisty Havla cinká klíčemi, asi bych mu dal pár facek.