Docela nerad vzpomínám na své poslední návštěvy Českého Krumova.
Město až nepřirozeně načančané bez čtverečního milimetru plochy, na kterém by se nenalézal krámek, obchod nebo restaurace. A ty davy turistů! Z jazyků používaných v CK skoro úplně vymizela původní čeština. Zato převážily dialekty asijského původu. Jen jsem se prodral centrem a pospíchal na autobus do Vyššího Brodu.
O pár let později jsem se pouze stavil kousek za městskou bránu do restaurace Hostel 99 ochutnat pivo z Mirkovic.
Letošní jarní manévry prakticky uzavřely Asiatům vstup do naší krásné vlasti a většina přítomné žluti tak letos pochází jen z Babišovy řepky. Obloha se vyčistila, vylidnily se ulice měst. Razantně též prořídl provoz na silnicích. Plánovaný návrat k „normálu“ má několik fází. V současnosti došlo k jistému oživení, ale do původního stavu je ještě relativně daleko. To znamená, že signifikantně poklesl turistický ruch a s ním i surrealisticky vysoká úroveň cen. Jednoduchou dedukcí lze dojít k uvážlivému rozhodnutí: Je čas se podívat do dočasně osvobozeného Českého Krumlova.
Cesta vlakem do onoho malebného jihočeského městečka trvá při optimálních spojích a bez zpoždění skoro 7 hodin. Penzion Pohoda se nalézá pouhých 10 minut pěší chůze od železniční stanice. Původně to vypadá, že místní pivo si dáme hned na nádraží, ale hospůdka je bohužel zavřená a naproti čepují jen Géčko a Kozla.
Ubytování slušné a cena rovněž relativně mravná. Za dvoulůžkový pokoj 1100 Kč. Zajímalo by mne, kolik to stálo před výskytem letošní chřipky. V blízkosti jsme objevili restauraci Vyšehrad, ale ta otvírá až za půl hodiny, tak odcházíme prozkoumat centrum města.
První zastávkou je hospůdka U Dušků kousek od vstupní městské brány. Lidovka. Místní 11°za 31 Kč, výživná zelňačka za 39. Sedíme na kryté předzahrádce, ale je docela chladno. Počasí příliš nepřeje a celkem dost prší.
Zamýšlím se nad krumlovským pivem. Současný pivovar byl zde založen už v roce 1560. V 80. letech mi lokální Šumavský ležák hodně chutnal, ačkoliv jsem měl jednou u třetího a čtvrtého kusu chvíli pocit, že piji topolčanskou Plzeň v Ostravě.
V 90. letech se s pivovaru Český Krumlov stal Eggenberg (pivo stejného jména se vaří i v sousedním Rakousku) a kvalita šla rapidně dolů. Již kolem roku 1991 mi jeden pivomilný kolega oznámil, že mu Eggenberg připomíná nealko pivo a měl naprostou pravdu. Roku 2002 došlo k poškození budov tehdejšími povodněmi, ale pivovar přežil.
Před pár lety se Eggenberg přestal vyrábět a jeho produkce se přesunula do Pardubic. V CK tak v prostorách pivovaru vznikl výkonný minipivovar, který se původně nazýval Krummlau (křivý luh), později počeštil na srozumitelnější Krumlov.
Soudobé českokrumlovské pivo je lahodné. Není extrémně hořké, příjemně vonní, je homogenní a poddajné a zanechává po napití poměrně dlouhý kváskový ocásek. To platí o světlé 11° i 12° o filtru i nefiltru.
CK po koroně vypadá obstojně. Je stále malebný a prochází jim stále hodně turistů. K mému potěšení však převážná většina hovoří česky a skoro všichni mají celkem rovné oči. I podloudných krámků ubylo. Stále mne iritují necitlivé zásahy do původní architektury, prosklené plochy atd., což dokazuje, že i zásadový památkář se dá zkorumpovat. Mnohé shopy však nedosahují původních zisků. Český turista je totiž spořivý a nenechá se ožrat rohlíkem.
Nejsilnějším zážitkem byla pochopitelně návštěva pivovarské restaurace. Venku posedávalo pár hostů u výčepní šalandy, o kus dál u dalšího stánku s Krumlovem dokonce hrála kapela. Všichni svorně konzumovali krumlovskou značku.
V restauraci bylo skoro plno, v rozlehlých historických prostorách z vysokým stropem byl čilý ruch. Obsluha kmitala, piva i objednaná jídla přistávala na stoly téměř okamžitě. Hosté hučeli jak včely, skoro nikdo nepoužíval mobil a v lokále nehrálo rádio ani TV. Idylka jak z 80. let. Polotmavý ležák byl dost karamelový a tak mi moc nejel, radost mi naopak udělal Rauch Nakouřený Švihák, který mi na chvíli připomněl německý Bamberg.
Přál bych si, aby se z Čínského Krumlova stal natrvalo zase Český. Ale to se nejspíš stane až po další pandemii.
Možná 8, možná 9 let, nevím teď přesně, kdy, někdy mi roky trošku splývají dohromady, už uplynulo od doby, co jsem byl s manželkou na dovolené ve Frymburku. Původně jsme chtěli bydlet v Krumlově, ale díky šikmookým tam nebyla šance sehnat nic za trošku normální cenu. A už cestou do Frymburku jsem naplánoval přestávku na oběd v Eggenbergu, poprvé a naposledy jsem si užil atmosféru dnes již zaniklého středního pivovaru a moc se mi tam líbilo.
Před pár lety jsem se tam zastavil znovu, druhá návštěva už patřila současnému minipivovaru a protože jsem tam byl v zimním období, seděl jsem uvnitř a tam mě to moc nebavilo. Mě se tam prostě líbí ta zahrádka, ta je boží
Akorát mám jiný názor na piva ještě z Eggenbergu, mě to chutnalo, když jsme se nechali převézt na druhý břeh lipna (z Frymburku), došli jsme na Vítkův hrádek (snad to píšu dobře, ale myslím, že se ta zřícenina tak jmenovala) a tam měli taky ten Eggenberg a fakt jsem si na něm pochutnal. Současné pivo z minipivovaru bylo dobré taky a troufám si tvrdit, že v takovém krásném městečku by klidně mohly profitovat ne jeden, ne dva, ale klidně rovnou tři pivovary. Když se uživí v Tišnově na Vysočině, určitě by se uživily i v Krumlově.