Nedávno jsem se ze zpráv CNN dozvěděl, že v čínské televizi se nesmí objevit pití piva.

Coz o to. Cenzury jsme si užili i my v minulosti i přítomnosti dost. Čína je podivná země, která na jedné straně snad doposud uznává Marxismus – Leninismus, na straně druhé plodí záhadné miliardáře, což je v příkrém rozporu s výšezmíněnou filosofií. Ale co. Doba se mění. Nedávno zesnulý ostravský zámecký pán Statis Prusalis se k odkazu komunistů též hrdě hlásil a dokonce pořádal na svém zámečku v Porubě bolševické mítingy. Co je však špatného na pití piva? Zejména když zrovna Číňané nedávno koupili naši českou společnost K-Brewery.

V čínském případě se nejedná o jediný cenzurní zásah do fungování veřejně právních médií. Je zakázáno monitorovat děti tzv. celebrit a ukazovat různé druhy nahoty. Nejbizarnějším počinem je však určitě zákaz ukazování cestování časem. Snad aby Číňany nenapadlo, že by bylo teoreticky možné ocitnout se v době před nástupem Mao-Tse-Tunga. Takže ani Spielbergův blockbuster Back To The Future se v Číně hrát nesmí.

Ještě krátce k čínskému pivu. Asi nejznámější čínskou pivní značkou je Tsching-Tao. Mok bez chuti a zápachu. Ještě si pamatuji, že jsem ochutnal podobné blivajzy jako kupř. Zhu-Jang nebo Nine Stars. V Honk-Kongu mi čínská výčepní natočila Budvar za 4,5 dolaru. Avšak jako v celém civilizovaném světě i v Číně začíná móda minipivovarů. Před pár lety mi jakýsi tamější podnikatel nabízel čínské kegy. A i u nás fungují některé minipivovarské aparáty čínské výroby.

Vyrábět pivo pro tuto zemi musí být ale určitě dobrý kšeft. Dokážete si představit místní pivní trh země, která má bezmála jednu a půl miliardy obyvatel?