O pivech ochucovaných čili kořením nebo feferonkou píši poměrně často.

Je opravdu náročné utrefit přesně množství oněch přísad, které mohou pivo ozvláštnit, ale také je zkazit.

Minulou sobotu jsem po čase znovu vyrazil do Panského pivovaru v Paskově. Nebylo ještě potřebných 14 hodin na oficiální otevření výčepu, leč můj známý zaměstnanec mi fortelně natočil škopek polotmavé 12°. Další kus – tentokrát flekovského Perkajse mi podala již příslušná výčepní.

Kupodivu jsem neměl moc velkou žízeň a tak jsem poměrně brzy zamířil na paskovské (řepišťské) nádraží. Po cestě jsem se ještě stavil do hospody Balkán. Místní fiktivní pivovárek rozšířil svůj sortiment. Posledně mi světlá mravně hořká 11°dost chutnala, a tak jsem se rozhodl koupit další druh. Tentokrát má volba padla právě na chilli pivo.

Byl jsem zvědavý, nicméně jsem petku i přes její přípustnou teplotu ve vlaku neotevřel. Jen jsem se zamyslel nad cenou výrobku. Litr za 110 Kč je docela dost. Vzpomínal jsem, kterak jsem zhruba před osmi lety kupoval pivo z Kohutky za mnohem příznivější ceny. Nu což. Pokrok se nedá zastavit.

Bohužel mne kohukovsko – balkánské pivo tentokrát příliš neoslovilo. Mok byl sladší než zmiňovaná 11°a já skoro marně hledal chuťovými pohárky alespoň stopy použité inzerované přísady. Až v úplném doznívání nápoj jaksi symbolicky „zapálel“ v krku.

Ačkoliv podobným projektům fandím a snažím se je podporovat, v tomto případě jsem byl, i přes standardní minipivovarskou pitelnost, balkánským truňkem trochu zklamán.