Pivovar v obci Chříč v dnešním Plzeňském kraji ukončil svůj po několik staletí dlouhý provoz krátce po II. světové válce. Chátrající objekt zakoupila v roce 2009 jistá firma, která v něm hodlala výhledově opět pivovarčit.

A nedávno vznikla nová kuriozita na našem pivním trhu. Již jsme si zvykli na chráněné bydlení a dokonce chráněné dílny, kde pracují za speciálních podmínek naši (zejména mentálně) postižení spoluobčané. Založit si tzv. chráněný minipivovar zajisté patří k úspěšným podnikatelským tahům. V Chříči je v chráněném provozu zaměstnáno stabilně 5 mentálně postižených jedinců, kteří pod odborným dozorem vykonávají nenáročné pivní práce včetně čepování piva. Práce je baví a pomáhají dobré věci. Spokojeni jsou určitě i majitelé, neboť dostali za svou bohulibou činnost z příslušných fondů 5,5 milionů korun, což už je snad dostatečná suma k rozjetí provozu.

A co konečný zákazník? Není snad minipivovar v Chříči s ročním výstavem kolem pouhých 100 litrů jen další Potěmkinovou vesnicí a černou dírou na finance? Naštěstí mohu potvrdit, že tomu tak v žádném případě není. Tříčtvrtilitrovou láhev se světlým ležákem s názvem Pazdrát jsem v pivotéce zakoupil za 59 Kč, ačkoliv jsem u podobných výrobků zvyklý i na ceny dvojnásobné. Jemně zakalená 11°příjemně voněla již při otevření flašky. Typicky česká vůně piva vystupovala z moku již velice krátce po napití a držela se hodně vpředu, někde mezi horním patrem a nosem. Hořkost nebyla nikterak výrazná, ale krásná přírodní aromatičnost poskytovala velice uspokojivý degustační zážitek. Ve stejné kvalitě pivo i doznívalo. Prvoplánová chuť i středně dlouho uzavírala každý požehnaný doušek. Pazdrát si dlouho držel i svůj asertivní říz (nikoliv excesivní bublinkovitost), jedinou vadou na kráse byla poněkud nestabilní pěna, která i z nepřechlazeného piva poměrně brzy zmizela.

Příště bych rád ochutnal i tmavé Nocturno. Doufám, že na kvalitní „chříčské“ zase brzy někde narazím. V současnosti je prodává pivotéka U Křížů v Opavě.