To bychom ovšem na to museli mít. Už v roce 1990 vyšel v Kodani půllitr Carlsbergu na více než 4 USD. Dnes bude situace ještě vyhrocenější.

Romantický příběh mladého dánského sládka Jacobsena, který v Mnichově ukradl tenkrát vzácné ležákové kvasnice a za tři měsíce je přivezl do Dánska, aby v umyvadle uvařil jeden z prvních evropských ležáků byl oficiálním vznikem dnes nejznámějšího severského pivovaru Carlsberg. Počátkem 90. let minulého století bylo v Dánsku pivovarů poskromnu. Vedle zmíněného Carlsbergu ještě Tuborg, Faxe, Giraffe, Wiibroe, Hobroe a ještě pár, jejichž názvy jsem si nezapamatoval. Dánové vyrábějí mimo jiné i své letité speciály mezi něž patří třeba bílé pivo Hvid Öl (správně se to má psát s přeškrtnutým „O“. ale nemůžu to na klávesnici najít), které má EPM (hustotu) jako čtrnáctka, ale díky své nízké prokvašenosti obsahuje pouhé dvě procenta alkoholu.

Dnes je možno v Dánsku najít i lokální provozovny a minipivovary jimž vévodí podnik s názvem Mikkeler. Ochutnal jsem jeho alkoholicky silný a hutný Porter, ovšem třetinka mne v táboře přišla na skoro 60 Kč, z čehož jsem usoudil, že tato značka není z praktických důvodů vhodná k nestřídmé konzumaci v zemích bývalého východního bloku. Onehdy nám do pivotéky přivezli pár půllitrových láhví s dánským mokem prodávaným pod názvem Krenkerup. Etiketa v dánštině – čili jsem se nic moc zajímavého nedozvěděl. Nezbývalo než ochutnat. Ležák s numerickým označením 1367 (zřejmě historický letopočet) byl fádní, spálený pastérem a připomínal euroležáky s prodlouženou trvanlivostí.Černý Stout byl již mnohem poutavější. Vyvážená jemná nasládlost s hořkostí, majestátná pěna, klasické stoutovské doznívání. Takže tento typ piva umějí vyrobit i v dalekém Dánsku.

Vedle těchto druhů je u nás k dispozici ještě světlý Guld, Rauch a Doppelbock. Tak si je přijďte koupit a alespoň na chvilku chlastejte jak Dáni.