Jihomoravské město Mikulov bývá nejčastěji spojováno s vínem. Nicméně dnes v něm fungují dva minipivovary.

Po mé jednodenní cestě do této oblasti bych možná sloveso „fungují“ nahradil nějakým méně vyhraněným výrazem. Kousek od ostravského hlavního nádraží jsem posnídal jeden točený Kácov. Značka se uspokojivě rozvíjí, avšak bohužel toto pivo už není zdaleka tak chutné jako před léty. V expresu Polonia přišel po dalších skoro 90 minutách celkem k chuti nepasterovaný polský Amber.

První zastávka Břeclav. Mám asi půl hodiny čas. V místní nádražce na čepu pouze Starobrno. O kousek dále po cestě do města nalézám pěkné logo Zámeckého pivovaru Břeclav. Je to jakýsi kavárensko – cukrárenský hybrid s názvem Dvůr. Mám dojem, že se tam věnují i veganství a správné výživě. Nicméně na čepu lokální břeclavské pivo. Shodou okolností ne to zámecké, ale mok s konkurenčního pivovárku Frankie´s. Jedenáctka přišla docela k chuti, i když upřímně řečeno – Kanec by mi táhl lépe. Sedím kousek od prosklené terasy a můj stůl je zalitý zubatým březnovým sluncem až je mi skoro horko. Na čepu je ještě Mazák Brown Ale, avšak mladá servírka řeší cosi mimo výčepní pult, tak to vzdávám a přestupuji na vlak do Mikulova.

V Mikulově hledám ulici Pod platanem, kde se má nalézat minipivovar Mamut. Udivuje mne skoro závratný počet místních penzionů. Nevěděl jsem, že Mikulov je tak turisticky atraktivní město. Zřejmě tam jezdí v sezóně degustovat mnoho Rakušáků. Pod platanem již Mamut nesídlí. Výroba se přesouvá jinam, k dostání nejsou žádné láhve ani petky a na čepu jen dvanáctka v hospodě u amfiteatru.

Blíže je hotel Galant, kde mám schůzku s organizátorkou letního Mikulovského Pivobraní. Je to dosti drahý, čtyřhvězdičkový podnik. Cena poledního menu se pohybuje kolem 250 Kč, tak se ptám jenom po pivu. Po zimě, kdy měla místní varna pauzu je k dispozici pouze světlá 10°. Pivo, které mne příliš neoslovilo. Jak s oblibou píši – neurazí, ani nenadchne. Tak jedno na žízeň stačí. Možná kdyby měli tu 12°….Paní organizátorka pořádá Pivobraní již po několik sezón. Zdá se, že projekt se snaží být ekonomicky soběstačný. Občas se prý objeví i nějaký velký pivovar, ale organizátoři prý dávají přednost pivovárkům malým a nejraději tím rodinným. Slíbil jsem, že jim pomohu vymyslet nějaký tématický doprovodný program.

Hospůdka U chlupatého slona poblíž areálu, kde se má letní pivní festival pořádat je asi to nejlepší, co mne mohlo dotyčného dne potkat. Na čepu jen Holba a dle mého názoru skoro polotmavá 12°Mamut. Dle přítomných píp a jejich označení se však v těchto prostorách nachází i další odbytiště pro různé druhy mikulovského piva. Mamut vydatný, příjemný, charismatický a výborně pitelný. Bohužel si jej nemohu odnést domů (možná mohu, ale po cestě by mi zvětral).

Cestou zpět k nádraží ještě míjím celkem příjemný výčep U devatera řemesel, který právě otvírá. Nakonec ochutnám i solidní Brown Ale, avšak ne ten z Bojanovic, ale od Frankie´s.

45 minut času na další přípoj v Přerově se zdá jako dostatečně dlouhá doba na nějaký lokální mok. Během dne jsem však zlenivěl a nechce se mi provádět zrychlený přesun do Jižana. Tak nakonec sedím v nádražním bufetu u Zubra a opékaného párku. V dotyčném podniku prý před pár lety někoho zavraždili. Ani se tomu nedivím. Retro mám rád, ale nic se nesmí přehánět a přerovské nádraží by rekonstrukci potřebovalo jako Gambrinus boží soud.

Uznávám, že mohlo být líp, ale myslím, že výlet se docela povedl.