Stalo se to na palubě zámořské lodi Viking Serenade v únoru 1994. Působil jsem tam tenkrát jako klavírista jazzového souboru. Jednou ke mne přistoupl jeden americký kolega a polohlasem se mne zeptal: „co ten váš bubeník? Co je to zač?“ Na bicí v mém souboru hrál tenkrát Cyril Zeleňák – zkušený hráč s dlouholetou praxí např. ve skupině Fermáta či v orchestru Gustava Broma. „Co se ti na něm nelíbí?“ otázal jsem se nechápavě. “ Víš“, pokračoval rozpačitě Američan jakoby mu bylo proti srsti někoho udávat, „dnes jsem ho potkal ráno v jídelně a on si dal ke snídani pivo!“ 

Tenkrát jsem musel silně osvětově zapůsobit, abych hloupým zámořským anglosasům vysvětlil, že u nás v pohostinné Střední Evropě jsou podobné věci naprosto normální. Po pár týdnech jsme se dorvali k flašce vodky a já jsem rozléval štamprle na český způsob.(..ještě do druhé nohy atd….)Rozkurážený Amík, kterému se tato hra evidentně líbila pronesl na závěr pijatyky po osmém panáku předtím než definitivně odpadl památnou repliku:  „I am a spider!! (Jsem pavouk!!)“

Tzv. anglická snídaně se snad dnes vinou současné uspěchané doby podává pouze v penzionech a hotelích. Není na ni čas, stejně jako na vydatnější a klidnější oběd. Tak řadový  pracující občan ve většině světa snad s vyjímkou Somálska, Bangladéše, Etiopie a podobných zemí se pořádně nadlábne až k večeru. A vsadil bych se, že je za celý náročný den tak vyhladovělý, že by ani sebeúhlavnějšímu nepříteli svou večeři nedal. Snídaně ztrácí na významu – přece má stále své kouzlo. Ráno to chce přece pořádný základ aby se vešlo bezpečně co nejvíce piv. Na jednom britském penzionu se mne jednou ptali co chci na snídani. Slaninu, vajíčka, O.K., sýr…cože? Sýr na snídani?! Inu – jiný kraj, jiný brav.

V česku to máme se snídaní jednodušší. Buď nesnídáme vůbec nebo si dáme pár rohlíků s uzeninou. Ti, kteří naletěli na televizní reklamu možná dokonce snídají tyčinky Bebe dobré ráno. Ovšem musím podotknout, že pivařovou nejslastnější snídaní je dobře vychlazené a ošetřené pivo, kterým zapije ostrou a vydatnou polévku  – jeden z tzv. „vyprošťováků“. Tato česká snídaně přijde nejvíce vhod zejména po pivně náročné noci v terénu při pečlivém průzkumu přespolních pivnic a pivovarů. Zpravidla uspokojí nádražní hostinec – ovšem zde pozor na čepovanou značku. Točený Gambrinus či Zlatopramen nevyprostí, naopak uvede do celodenní deprese. Rovněž není radno se ve vyprošťovacím šenku přespříliš dlouho zdržovat neboť je třeba co nejdříve vyrazit na další služební cestu. Ne každému ovšem tento způsob snídaně bezvýhradně vyhovuje. Můj britský kamarád si rád dopřává pivo již od ranního kuropění, ovšem s časnou polévkou mají problém jeho střeva. “ Příliš mnoho tekutin,“ říká vždy mezi jednotlivými častými návštěvami WC.Občasné pivní ranní doušky jsou zdravé, pozor však ať nesklouznete k ranním panákům, které jsou nutné ať se zastaví třes. Pamatujte si, že notorik se nepozná podle toho kolik je toho schopen vypít, ale podle toho, že mu alkohol vadí v práci i v osobním životě. A tyto stavy bych na samotné pivo nesváděl.