Přestože nejsem dendrologem, mám stromy docela rád.
Na rozdíl od nás lidí vdechují kysličník uhličitý a vydechují kyslík, čímž jsou velmi užitečné.
Poskytují nám též stín, nejrůznější plody a také samotné dřevo.
Není divu, že jednotlivé státy světa si vybírají určité stromy jako národní symboly.
Krásným příkladem je kanadský javor, libanonský cedr, ale v určitém duchu též třeba ruská bříza.
I u nás se vážou názvy stromů se jmény měst a obcí.
Jedlová, Smrk, Jablonec, Dubňany, Hrušov, Sosna, Hrabůvka (dnes by to byla Habrůvka) nebo Topolná či Topolany (v obou obcích se nalézá pivovar).
Se smuteční vrbou volně souvisí jméno nešťastné obce, kde explozi zbrojního skladu způsobenou lajdáctvím zodpovědných osob po dlouhých sedmi letech naše nedostižná informační služba připsala dvěma záhadným a nedostižným ruským agentům vyslaným samotným satanem Putinem.
Co může být vlastenečtějšího než název města Česká Lípa? Je tam patriotický přívlastek i název našeho národního stromu. Myslím, že každý český občan by alespoň jedenkrát za život, po absolvování pouti na horu Říp, měl toto město navštívit.
Já jsem tak poprvé učinil v dubnu roku 1989. Má motivace byla tenkrát zřejmá. Díky tehdejší pivní rajonizaci jsem tam bez problému nalezl pivo z pivovaru Velké Březno.
Ano. Jedná se o ležák Březňák, jehož etiketu dodnes zdobí portrét někdejšího březenského štamgasta Viktora Cibicha.
Počkejte. To není fór. V roce 1989 byl Březňák výborné, chutné pivo, které mimo zmíněný region znal jen málokdo. Dnes, bohužel můžeme velkou petku s Cibichem objevit v jakémkoliv supermarketu. O její současné chuťové kvalitě se pochopitelně nechystám polemizovat.
V ČL v roce 1989 mne dvě studentky požádaly o pět korun, aby si mohli zakoupit polévku. O několik minut později jsem je přistihl v místním bufetu jak zapáleně prolévají hrdla zrovna místním Březňákem.
Logo Březňáka se v ČL stále objevuje, jistě to však není důvod k návštěvě podniků, kde onu zprofanovanou a poškozenou značku dodnes čepují.
Jinak je to město historické, velebící někdejšího vlivného šlechtice Jindřicha z Lipé. Zachovalé staré domy, radnice i kostely. Vše se zdá být už opravené a hotové.
Avšak co se týče pivních značek, docela nuda. Většinou se objevuje PU nebo Staropramen.
Místní městský pivovar vybudovaný v roce 1698 sloužil městu celých 250 let až do jeho zrušení v revolučním roce 1948. Od té doby se v ČL pivko nevařilo.
Současný minipivovar Lipák se nalézá ve farské zahradě nedaleko od centra. Venkovní posezení by mohlo být příjemné, kdyby ještě kolem 18 hodin nebylo úmorné vedro.
Vnitřní prostory vypadají skromně, pozitivně působí část cihlové klenby.
Zatímco v Bornu v Novém Boru byla inspirací pro názvy piv šachová hra, zde v ČL se shlédli ve slavném filmu o Sněhurce a 7 trpaslících (???). Údajně to má něco společného s historií, kdy se do loga lokálních piv vloudil snad nějaký permoník.
Bumbal 11° je normální pivo, takový klasický kvasničák divokých 90 let. Pln vitamínu B, co však onen mok dává okázale najevo svým až přesmírovým zákalem. Bohužel se mi zdálo, že to se trochu promítlo i do chuti samotného piva.
Single Hop Rejpal se dal pít, uvítal bych však více osvěživou teplotu. Mohl jsem si stokrát říkat, že se jedná o pivo svrchně kvašené. Přesto se mi Rejpal zdál teplý. Ale nechtěl jsem do toho rejpat.
Zajímavou praženou chuť měla tmavá 10° Šmudla. Opět však stejný problém s teplotou.
Podnik k zakousnutí nabízí klasickou soupravu sýrů a uzenin.
Možná, že kdyby bylo chladnější počasí, studenější pivo a trochu více hučící atmosféra (v lokále jsme seděli tři a asi 15 dalších hostů venku), byl by zážitek pozitivnější. Takto jsem si odfajfkoval další podnik na bohaté pivní mapě a těšil jsem se na návštěvu Liberce další den.