Je to prostě jejich národní styl (ačkoliv jim ho poprvé oficiálně uvařil Němec).

Stejně jako kolují zvěsti o možném spontánně – spodním kvašením bavorských piv již dávno před Jacobsenem a Grollem, říká se, že někdy v 15. století byl slavný žatecký Samec vlastně jakýmsi ležákem. V nezvykle chladném prostředí se mohly i divoké kvasinky údajně chovat jako dnešní šlechtěné spodní. Samozřejmě, že to jsou pouze nepodložené domněnky.

19. století nebylo pouze stoletím páry, ale též raketovým nástupem spodně kvašených piv. Ležák a Pilsner si vzali Češi za své a novým stylům přizpůsobili během relativně krátké doby skoro celou výrobu. Dnes je pivo ležáckého (nebo též plzeňského) typu nejrozšířenějším pivním druhem na světě. Samozřejmě, že rozdíly mezi jednotlivými značkami jsou propastné. Navštívíte-li dnes nějakou naši dobře zásobenou pivotéku, můžete v ní zakoupit piva dosti exotická. Z Mexika, Peru, Filipín, Indonésie nebo Číny. Geograficky to může být dobrá zkušenost, chuťově však nikoliv.Nejlépe je totiž popíjet tyto značky přímo ve svém domovském prostředí. Na chuti to nic nepřidá, ale alespoň je možno vychutnat si atmosféru. Většinou však degustátora nenapadne, že se jedná o jistý, zpravidla velmi ořezaný druh ležáku.

Výroba se urychluje a šidí i u nás, natož ve skoro nepivních zemích, kde raději nechají fermentovat rýži nebo macerovat v lihu skořici. Naštěstí spousta našich minipivovarů se výrobě české klasiky věnuje a mohu konstatovat, že většinou se slušnými výsledky. Včera jsem si například otevřel petku ležáku Trilobit z jednoho z četných pražských pivovarských stánků. Podle adresy odněkud z Libně. Mok hutný, hořký a voňavý. Literárně každý doušek sváděl k dalšímu napití. Produkt přímočarý, asertivní, přesto během doušku a na počátku doznívání projevoval chuťové kvality hodné hlubší analýzy. Měnila se trochu jeho vůně, vše však v pozitivním chuťovém teritoriu. Tak jak to mám rád. Pivo nechává prostor pro individuální dotváření a fantazii. Trilobit je zkrátka truňk, který mi opět připomíná, kde jsem doma.

A kdybych ve světě kdovíkam zašel, ten český ležáček vždycky bych našel…