Kdysi za studentských let jsme s kolegou – fanouškem Jaroslava Foglara dávali anglická příjmení členům klubu Rychlých Šípů:

 Mirek Dušín – Miles Soulman, Jindra Hojer – Henri Hoyer, Rychlonožka – Fastfoot, Jarka Metelka – Jerry Heavy Metalca a Červenáček – Reder.

S Rederem jsem se po letech setkal v úplně odlišné formě. Kolega mi z polského minipivovarského festivalu přivezl láhev piva ze stejnojmenného pivovaru. Dotyčný objekt se nalézá ve městě Chorzow. První věc, která mi byla na lahváči sympatická bylo zřetelné uvedení stupňovitosti. Reder byla dvanáctka. Barva jemně zakalená, vůně klasická pivní. Trochu chmel, kvasnice, květinky. Už při napití bylo zřejmé, že se jedná o vysoce kvalitní mok. Pivo bylo hořké, ale hořkost byla lehce ponořena do lahodné sladovosti – jemné nasládlosti, která u tohoto truňku určitě nebyla na škodu. Doznívání dlouhé, silné tóny chmele protkané něžnou chlebovitostí. Nerozpakoval bych se nazvat toto pivo nektarem. Dobře, bratři Poláci. Je vidět, že ve studiu obecné pivologie nepolevujete. Jen tak dál. Před 20 lety by se nám ani vám vůbec nesnilo….

A jak probíhal minipivovarský festiválek v Czeszyně? Kolega říkal, že bylo možno ochutnat množství zajímavých piv. Ukázaly se pouze dva problémy: Ochutnávka přišla dost draho neboť jednotlivá piva stála od 10 do 15 zlotých za půllitr. Druhým problémem bylo, že polští minipivovarníci si libují v silnějších druzích (piwo mocne)a tak se při odborné degustaci člověk brzy opije. Další zvláštností je, že na polském alternativním trhu se poměrně málo objevují petky a většina produkce je plněna do půllitrových lahví.

Tímto všechny naše zbylé škarohlídy ujišťuji, že dobré pivo se dá najít i v Polsku a že tajm rozhodně stojí za to zajet.