Dnes jsou u nás Korejci naprosto zabydlení. I v Ostravě lze koupit mnohé jejich charakteristické potraviny. Ale co pivo?

O Koreji (Jižní ani Severní) moc nevím, snad jen to, že tam žijí severní a jižní Korejci mezi nimiž panuje od roku 1950 válečný stav. Poznám také korejské písmo, které ovšem neumím rozluštit. Na jednom letním táboře v roce 1974 jsem potkal korejského puberťáka, který hrál pěkně na kytaru a jmenoval se náhodou Kim.

Na korejský poloostrov nemířila žádná z tras lodí, na kterých jsem po 20 let pracoval, takže tato země mi zůstala prozatím utajena.

Proto jsem v roce 2001 v kanadském Vancouveru neodolal a stavil se na oběd do korejské restaurace. Meníčko tam tenkrát vyšlo na necelých 10 kanadských dolarů. Ale stálo to za to. Na můj stůl přistávaly misky a talíře s masem a zeleninou a věru jsem v nich neobjevil sousto, které by mi nechutnalo. Jen jasmínový čaj ve velké misce se mi zdál jaksi bez chuti.

Ale co z čaje? Jaké se v Koreji vaří pivo? Objednal jsem si asi 0,75 l láhev korejského piva Cass. Zatímco jídlo se mi zdálo vynikající, pivo, i přes svých 5% alkoholu mi připadalo unifikované a průmyslové. Přesto však jen výraznější nežli ten jasmínový čaj, který jsem jen pomalu usrkával a který již úplně vystydl.

Za celou hostinu jsem nakonec zaplatil něco kolem 15 CAN. Úslužná obsluha mne opatřila speciálním kupónem, po jehož prezentaci získám při své návštěvě slevu ve výši 20% na oběd pro dvě osoby. Super. To bude mít můj kamarád, saxofonista z lodi s komickým jménem Rado Česnek radost! Při odchodu jsem si všiml, že si místní strávníci v nevýrazném jasmínovém čaji myjí umaštěné ruce…..

O pár let později, opět v Kanadě jsem popíjel v jednom místním minipivovaru, když tu přistoupila k výčepnímu pultu asi 40 letá žena, očividně v dobré náladě a sdělila šenkýři, že je učitelka angličtiny a že zrovna dnes probírá se svými korejskými žáky konverzační téma „Pivo a hospody“. Hned objednala pět kusů bledého ejlu. Stál jsem hned vedle a sledoval výuku. Studenti moc nekonverzovali, ze svých půllitrů usrkávali jen sporadicky, zatímco jejich profesorka při třetí pintě hlučně bavila půl lokálu. Zeptal jsem se jednoho Korejce, jestli zná pivo Cass. Neznal. Ovšem, jsou to Asiaté, u kterých způsobuje alkoholdehydrogenáza znatelně nižší toleranci na alkohol.

Pedagožka během 45 minut polkla asi pět sklenic různých piv a v dobré náladě se svými žáky opustila lokál. Ti ani svou jednu pintu nevypili. Nedokázal jsem si představit tu klasifikaci.

Jsou to přeci jen rozdílné světy. Jedni se ušklíbají nad Božím Darem, druzí popíjejí vodu na mytí rukou.